Kdoule jsou tvrdé a trpké, přesto stojí za to. Proč dát kdouloni místo na zahradě?

Položte zralou kdouli na stůl a za chvíli o ní bude vědět celá místnost. Voní po jablkách, hruškách a citrusech, přesto by první sousto většinu lidí zklamalo. Dužnina je tvrdá, kyselá a svíravá. Ovoce, které se z českých zahrad téměř vytratilo, totiž ukáže své nejlepší stránky až po tepelné úpravě. A kdouloň má co nabídnout i těm, kteří nezavařují. 

Není to hruška, i když tak vypadá 

Kdouloň obecná patří do stejné čeledi jako jabloně a hrušně. Podle odrůdy nese plody kulaté, připomínající žlutá jablka, nebo protáhlé a hruškovité. Mladé kdoule pokrývá jemné chmýří, které s dozráváním částečně mizí. Za svíravou chutí tuhé dužniny stojí hlavně třísloviny. Nepleťte si ji s kdoulovcem. Ten tvoří spíše nižší, často trnitý keř, na jaře nápadně kvete červeně či oranžově a má mnohem menší, rovněž aromatické plody. Kdouloň je naproti tomu ovocný strom nebo větší keř s bělavými až narůžovělými květy. Při nákupu proto ověřte i latinské jméno. 

Krásná na jaře, užitečná na podzim 

Kdouloň kvete poměrně pozdě, obvykle v květnu, kdy ji zdobí jednotlivé velké světlé květy. V létě má výrazné, sytě zelené listy a koncem sezony se její koruna zaplní zlatavými plody. Dobře zapadne i do zahrady s trvalkami a bylinkami. 

 Je samosprašná, takže pro úrodu obvykle stačí jediný strom. Zato prostor pro korunu nepodceňujte. Běžná kdouloň může dorůst přibližně tří až čtyř a půl metru do výšky i do šířky.  Při výběru odrůdy stojí za pozornost osvědčený Champion s hruškovitými plody. Leskovačka je známá dobrou mrazuvzdorností, zatímco Vranja vytváří velké, výrazně aromatické kdoule a ocení teplejší polohu. 

Ani samosprašný strom se neobejde bez opylovačů. Kdouloň sice nepotřebuje druhou odrůdu, květy však navštěvuje hmyz, který přenáší pyl. Vyplatí se proto mít v zahradě i rostliny lákající včely a čmeláky a během kvetení nepoužívat insekticidy. Zdroj: Pixabay

Největší chyba? Vysadit ji do stínu 

Zimní chlad snáší strom poměrně dobře, pro vyzrání plodů však potřebuje slunce a teplo. Vyberte mu proto chráněné místo, ideálně u jižní či jihozápadní části zahrady. V chladnějších polohách pomůže závětří u zdi, která se přes den prohřívá. Vyhněte se stínu i zamokřeným mrazovým kotlinám. Nejlépe mu svědčí hlubší, živná půda, která udrží vláhu, ale po dešti nezůstává rozbahněná. Pozor na výrazně vápenitou zeminu. Kdouloň v ní může hůře přijímat železo a listy pak žloutnou, zatímco žilnatina zůstává zelenější. Na vysychavé půdě počítejte v prvních letech s extra zálivkou.  

Listopad je čas také na nový stromek 

Právě teď nastává vhodné období pro výsadbu prostokořenných kdouloní. Sázejte je po opadu listí, dokud není půda zmrzlá ani přemokřená. Kořeny před výsadbou na půl hodiny namočte, rozprostřete je v jámě a místo roubování ponechte nad povrchem. Kůl zajistí stabilitu, než kořeny prorostou do okolí. Povrch půdy zakryjte kompostem či štěpkou, ale materiál nehrňte až ke kmeni.  

Kdy utrhnout poslední kdoule? 

Na rozdíl od hrušek při dozrávání nezměknou natolik, abyste je mohli jíst rovnou ze stromu. Správný okamžik sklizně poznáte podle přechodu ze zelené do sytě žluté barvy a podle intenzivní vůně. Plod by se měl dát oddělit bez násilného tahání.  

Letos už ale nelze spoléhat na dlouhé teplé dozrávání. Listopadová rána přinášejí místy mráz a další poklesy pod nulu jsou na dohled. Máte-li ještě na stromě zralé žluté plody, raději je skliďte před výraznějším mrazem. Kdoule, která na větvi namrzne, se může rychleji kazit a není vhodná k dlouhému skladování.  

Tvrdá kdouloň se může překvapivě snadno otlačit. Přestože její dužnina připomíná svou tvrdostí spíše syrovou bramboru, plody jsou citlivé na mechanické poškození. Při sklizni je proto neházejte do košíku a nepřesypávejte z nádoby do nádoby. Zdroj: Pixabay

Vůně do pokoje ano, do bedýnky raději zvlášť 

Jedna či dvě pěkné kdoule v misce dokážou příjemně provonět chodbu nebo obývací pokoj. Pro delší uchování však teplý byt není ideální. Zdravé plody rozložte do jedné vrstvy v chladu bez mrazu a pravidelně je kontrolujte. Neměly by ležet těsně na sobě ani být zavřené v igelitovém sáčku. Od jablek a hrušek je oddělte, protože jejich silné aroma může přecházet i na sousední ovoce. Vůně může zesílit, dužnina však časem někdy hnědne. Úrodu proto neschovávejte až do jara.  

Kdoule lze připravovat podobně jako pošírované hrušky. Oloupané a očištěné čtvrtky můžete pomalu vařit v oslazené vodě s kořením, dokud nezměknou. Podávejte je vychlazené se zakysanou smetanou nebo teplé s vanilkovou zmrzlinou. Počítejte však s tím, že kdoule zpravidla potřebují delší tepelnou úpravu než zralé hrušky. Zdroj: Pixabay

Při řezu se nepřipravte o úrodu

Kdouloň plodí převážně na koncích loňských výhonů. Kdo ji každý rok důkladně zarovná, snadno odstřihne i budoucí sklizeň. Po zapěstování vzdušné koruny proto stačí mírný zimní řez. Odstraňte odumřelé, poškozené a křížící se větve. Také výmladky vyrůstající z podnože pod místem roubování patří pryč. A ještě jedna drobnost, která se na podzim vyplatí. Pokud se na listech během roku objevovaly četné tmavé skvrny a strom předčasně opadával, nenechávejte napadené listí pod korunou. Může jít o houbovou skvrnitost kdouloně, jejíž původce na rostlinných zbytcích přezimuje.

Zdroj info: Zahrádkářská poradna, Royal Horticultural Society