Vánoce v socialismu: Jak se slavily svátky, když pod stromečkem vládnul nedostatek

Vánoce v době socialismu byly svérázné, plné improvizace, domácí výroby a nekonečných front. Přestože stát oficiálně preferoval „svátky zimy“, s nepříliš milovaným dědou Mrázem, rodinné tradice přežily i přes ideologické tlaky. Jak se žilo a bydlelo ve vánočním čase, když to nejcennější byla schopnost sehnat cokoliv a udělat z mála hodně?

Stromky byly v každé domácnosti. Ozdoby se často vyráběly doma. Foto: Soňa Nejedlá

Československý advent měl v době socialismu trochu jiný rytmus než dnes. Oficiálně se advent nezdůrazňoval, ale domácnosti si své rituály přesto držely. Panelákové byty voněly po purpuře, skořici a především po pomerančích a mandarinkách, které byly symbolem Vánoc už jen proto, že se daly sehnat jen jednou ročně. Kdo si přinesl domů bedýnku mandarinek nebo banánů, měl svátky prakticky „vyhrané“. Na stůl se z obtížně dostupného ovoce chystala ovocná mísa, která patřila hned vedle táců s cukrovím. Stromečky se kupovaly menší než dnes, často borovičky či jedličky (prostě co bylo, bylo), zato ozdoby na nich byly skleněné, nikoliv plastové.

Na stromku nechyběly řetězy – zdroj: Tereza Meravá

Členové ROH fasovali kolekce

Byly charakteristické imitacemi přírodnin (např. skořápky ořechů, ovoce, šišky), figurkami (domečky, dárky) a koulí, které se v tomto období masově vyráběly podle dřívějších tradic, ale s novými designovými prvky a dekory. Technika foukaných ozdob byla převzata z Německa a v Československu se rozvíjela v soutěžích, které měly vést k tvorbě vlastních, národních stylů. Často se objevovaly dekorace v barvách československé vlajky, slovanské barevnosti nebo motivy inspirované krajovými výšivkami. Na stromeček také neodmyslitelně patřily řetězy, pravé svíčky v kovových stojanech („žabkách“)  či světýlka ve tvaru lucerniček či červených houbiček. No a samozřejmě kolekce, kterou často rodiče „fasovali“, pokud byli členy „ROH“. 

Okna často zdobila vánoční papírová hvězda. Zdroj: Veronika Rechová

Výzdoba z papíru 

Co se týče výzdoby, byla o to bohatší, oč méně věcí se dalo sehnat v obchodech. Lidé neměli tolik možností realizace kariérní či třeba prostřednictvím cestování, proto svátky chystali s předstihem a velmi důkladně. Děti lepily řetězy z barevných papírů, a také vystřihovaly vločky, které se připevňovaly špendlíky na tmavé závěsy či izolepou na okna (a pak se musely zbytky izolepy drhnout složitě dolů). Adventní věnce nebývaly zvykem, objevovaly se spíše ozdobené větvičky, andělské zvonění („kolotoč“ se svíčkami, který po jejich zapálení cinkal), papírové skládané hvězdy, a umělé malé nazdobené stromky. Také, k nelibosti režimu, papírové i překližkové betlémy. 

Kolo si děti přály vždy a doby minulé nebyl výjimkou. Zdroj: Veronika Rechová

Dárky z front 

A co frčelo za dárky? Vánoční nákupy (nejen) pro děti znamenaly jedno: být ve správný čas na správném místě. Když se objevily na pultech mončičáci, vláčky Merkur nebo tehdy vzácná elektronická hra, stály se fronty ještě před otevřením. Mnohé bytovky si během prosince předávaly šeptandu, kde „něco mají“, a sousedská solidarita často suplovala dnešní e-shopy a vyhledávače. Kdokoliv, kdo uměl šít, plést nebo opravovat, měl vyřešeno a před svátky svatý klid — ručně vyrobený dárek byl běžnější než kupovaný. A to zvláště pro dospělé. Tito si jinak dávali také „měkké“ dárky a lahve alkoholu.

Před rozbalováním dárků byly děti natěšené, bylo potřeba je zabavit. Třeba křížovkou z Vlasty. Foto: Soňa Nejedlá

Peklo se o sto šest. Zdroj: Veronika Rechová

Pod pohledem Sandokanových očí 

Vánoční cukroví za socialismu bylo směsicí poctivé tradice, improvizace a občas i bizarních nápadů, které vznikaly hlavně kvůli nedostatku surovin. Pekly se klasiky jako vanilkové rohlíčky, linecké cukroví nebo medvědí tlapky, i když se často nahrazovalo máslo levnější Herou a skutečné ořechy dostupnějšími arašídy. Oblíbené byly i vosí hnízda, ischelské dortíčky či rumové kuličky, při nichž se improvizovalo s čímkoli, co se podařilo sehnat – od zbylých piškotů až po domácí marmelády. Vedle toho existovala celá řada cukroví, která dnes už vzbuzují spíše úsměv: různé pudingové experimenty, ovesné hrudky nebo burizony zalité čokoládovou polevou, která měla ke kvalitní čokoládě daleko. K legendárním „zhůvěřilostem“ patřilo především takzvané Sandokanovo oko – podivuhodná tukovo kokosová hmota v košíčku, korunovaná barevnou lentilkou. Cukroví vzniklo v době popularity televizního seriálu Sandokan a díky svým křiklavým barvám si získalo srdce dětí po celé republice. Ačkoli se tehdejší cukroví mnohdy rodilo z nouze, mělo své kouzlo: vonělo po domácích kuchyních, spojovalo rodiny a dokazovalo, že i z mála jde vytvořit překvapivě pestrá a dodnes nostalgicky připomínaná vánoční tabule.

Ani tehdy nesmělo kolo chybět. Zdroj: Veronika Rechová

Zdroj: Vzpomínky a archiv autorky , zdroj foto: Soňa Nejedlá, Tereza Meravá, Veronika Rechová