Trvalky z našich luhů a hájů vhodné pro suchá stanoviště

I když to tak možná tento rok nevypadá, sucho a s ním spojené změny prostředí neustále trvají. To lze samozřejmě pozorovat i na rostlinách. Druhy, kterým se u nás dříve dařilo bez problémů, začínají vykazovat známky nespokojenosti. Nastává zkrátka čas suchomilných trvalek.

Seznamte se

Xerotermní rostliny, jak se suchomilné druhy odborně nazývají, nám nabízí při zakládání výsadeb spoustu možností. Jsou totiž, na rozdíl od trvalek pro vlhčí stanoviště, druhově mnohem zajímavější i pestřejší. A navíc jich spoustu najdeme také na našich loukách nebo slunných okrajích lesa.

Suchomilné druhy najdou uplatnění v záhonech, na skalkách i kamenných zídkách. Zdroj: Pixabay

Suchomilné trvalky mají typicky nižší habitus a je pro ně často charakteristický polštářovitý způsob růstu. Jejich listy jsou zpravidla menší až středně velké, tužší a pokryté drobnými jemnými chloupky. To ale neznamená, že mají všechny bez výjimky stříbrošedé listy a nenajdeme mezi nimi druhy středně vysoké.  Xerotermní rostliny mají jednoduše několik tváří, ale všechny spojuje jedno – adaptace k nedostatku srážek.

Zejména proto je důležité brát ohled i na samotnou lokalitu výsadby. Suchomilné trvalky zálivku nevyžadují a ani ji zvlášť nepotřebují, takže se jim nebude zcela dařit v oblastech s větším úhrnem srážek. Takové podmínky podporují růst plevelů, které by mohli rostliny později utlačovat.

Šalvěj luční najdeme na Moravě i v Čechách. Mezi atraktivní kultivary se řadí například ´Rose Rhapsody´ kvetoucí jemně růžově a ´Swan Lake´ kvetoucí něžně bíle. Zdroj: Pixabay

Xerotermním druhům vyhovuje především suché stanoviště a propustná půda. Pokud bychom je vysadili do živné a kvalitně vyhnojené zeminy, zanedlouho by nás překvapily bujným růstem, který by měl za následek jejich rozklesávání a v zimě, vzhledem ke schopnosti takové půdy dobře zadržovat vodu, rovněž postupné vyhnívání. Jestliže naše zahrada přímo neholduje vhodnými půdními podmínkami pro pěstování suchomilných trvalek, je možné si pomoci vylehčením původní zeminy pískem a štěrkem. 

Lnice obecná nám do zahrady přiláká včely. Zdroj: Pixabay

Jistou nevýhodou trvalek do sucha je délka období jejich kvetení. To začíná většinou v květnu a končí někdy v polovině července. Takže pokud toužíte po výsadbě atraktivní po celou vegetační sezonu, budete muset naše domácí suchomilné druhy zkombinovat i s nepůvodními a jarní aspekt si zajistit cibulnatými či hlíznatými rostlinami.

Dobromysl obecná vytváří krásné a voňavé koberce. Zdroj: Pixabay

Naši domácí šampioni

Jedním z xerotermních druhů, který má v zahradě široké uplatnění, je například známá mateřídouška. Ta se hodí do klasických trvalkových záhonů, skalek, suchých zídek i jako náhrada trávníku. Skvěle vypadá vysazená ve větších mezerách mezi dlažbou, po které když projdete, krásně zavoní. Vybírat můžete mezi botanickými druhy a kultivary třeba mateřídoušky úzkolisté, vejčité i časné. Schopnost vytvořit nízké a kompaktní porosty má rovněž sasanka lesní, ožanka kalamandra nebo druhy rozchodníků, které zvládají i opravdu extrémní stanoviště.

Hvězdnice jsou jedny z mála druhů, které kvetou až do pozdních podzimních měsíců. Zdroj: Pixabay

Milovníky výrazných květenství jistě okouzlí nádherná třemdava bílá, rozrazil klasnatý nebo třeba šalvěj luční. Tyto druhy vnášejí do záhonů eleganci a jsou ideální volbou pro zahrady ve venkovském stylu. K suchomilným trvalkám, které se postarají o krásný podzimní aspekt, se zase řadí hvězdnice, především hvězdnice chlumní či hvězdnice zlatovlásek a jejich kultivary.

Kavyly se budou ve větru nádherně vlnit. Zdroj: Pixabay

Zapomenout bychom neměli ani na druhy s typicky vzpřímeným růstem, jako je divizna, v poslední době velmi oblíbená sápa hlíznatá a vždy moderní tužebník obecný. Ze suchomilných travin se budou ve vzduchu romanticky pohybovat kavyly a efektivně výsadby oživí například smělek sivý nebo strdivka sedmihradská.

Fotogalerie: 

Kam (ne)jen pro zahradní osvětlení