Zahrada

Stálezelené bobkovišně zdobí zahrady po celý rok

Od   | 

Bobkovišeň, v Česku často známá pod názvem vavřínovec, je velmi odolný a mrazuvzdorný keř, který se v zahradách pěstuje už od středověku. Její domovinou je Kavkaz, Turecko a Balkán. V minulosti byla považována za léčivku, dnes je pěstována zejména pro svou trvající atraktivitu i během pochmurných zimních období. Už víte, s kým máte tu čest?

Klasika nebo kultivar?

Nejběžnějším a asi nejznámějším druhem je bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus), která je, stejně jako všechny ostatní druhy a kultivary, velmi oblíbeným stálezeleným keřem, dorůstajícím do výšky mnohdy až 12 m. Výborně snáší řez i hluboké zmlazení. Hodí se do stálezelených a smíšených keřových skupin, také do volně rostoucích živých plotů. Jedná se o rostlinu, jejíž každá část je jedovatá, proto se nedoporučuje ji vysazovat na pozemky, kde se zdržují menší děti.

Snad nejpopulárnějším druhem u nás je bobkovišeň portugalská (Prunus lusitanica), což je pravděpodobně dáno její variabilitou. Je možné ji pěstovat jako keř, ale také jako strom, vždy záleží na způsobu řezu. Prodává se ve formě keřovité, rovněž jako polokmen nebo vysokokmen s nasazenou korunou. Jde o velmi otužilý druh, jehož listy zdobí červená barva, jež zbarvuje jejich okraje a řapíky.  Jistá odlišnost je viditelná i v habitu celé rostliny, který působí uvolněně – listy a dlouhé větve se mírně sklánějí k zemi.

Zpravidla kvetou během května a června. Vytváří hroznovitá květenství, která lákají motýly.

Ve výsadbách se velmi často uplatňuje kultivar Novita (Prunus laurocerasus ‘Novita’). Ten si srdce zahradníků získal především svou otužilostí a vzhledem. Jeho listy jsou velké, kožovité a na rostlině krásně vyniknou. Výborně odcloní pozemek, ale není ani špatným větším solitérním keřem nebo dokonce stromem. Novita je vhodná také na pozemky, kde se vyskytují děti, jelikož jedovaté jsou pouze listy a semena nezralých plodů, tudíž na zem spadené zralé plody nemohou ublížit.

Další, a ještě otužilejší odrůdou (zvládá až -29 °C) je Otto Luyken (Prunus laurocerasus ‘Otto Luyken’), který svou dekorativnost podtrhuje velmi bohatým kvetením a květenstvím vonícím po šeříku, jež se objevuje i na podzim. Hlavně stinnější stanoviště zahrady ozvláštní svými krémově panašovanými listy Prunus laurocerasus ‘Marbled White.’ Skalky zase ozdobí nejmenší kultivar Mount Vernon (Prunus laurocerasus ‘Mount Vernon’) a do mobilních nádob se hodí třeba Prunus laurocerasus ‘Grüner Teppich,’ který je známý jako půdopokryvná bobkovišeň.

Výsadba a péče

Bobkovišně se vysazují na jaře nebo na podzim. Při podzimní výsadbě se vyplatí investovat do balových rostlin, lépe se do zimy ujmou. Před sázením půdu hezky prokypřete a vylepšete kompostem. Bobkovišním vyhovuje mírně kyselá, humózní, vlhčí půda, kterou byste měli udržovat vlhkou (ne mokrou!) i během zimního období, proto je občas, pokud zrovna nemrzne, zalijte.

Choulostivější druhy, jako je třeba klasická bobkovišeň lékařská, můžete na zimu přikrýt mulčem. A pokud vám listy nebo celé větve omrznou, nezoufejte, a v klidu poškozené části na jaře ostříhejte. Spolehlivě zase obrazí. Jiný řez vlastně ani nepotřebují, jestliže jejich růst není nutné usměrňovat. Například živé ploty se doporučuje stříhat od dubna do poloviny července.

Fotogalerie:

 

Jakými světly prozářit zahradu?

Komentáře

You must be logged in to post a comment Login