Skleník pod kontrolou: Jak zvládnout tropické dny bez ztráty úrody

Na jaře bývá skleník jedním z nejpříjemnějších míst na zahradě. Když venku ještě doznívají chladná rána, uvnitř už to žije. Sazenice sílí, půda se rychleji prohřívá a člověk má pocit, že příroda tady běží o několik týdnů napřed. Jenže s příchodem léta se karta obrací. To, co bylo ještě v dubnu výhodou, začne být najednou problém. 

Málokterý zahrádkář zapomene na okamžik, kdy v parném dni otevře dveře skleníku a proti němu se vyvalí horký vzduch. Teploměr ukazuje hodnoty, které by člověk čekal spíš ve středomořském skleníku než na běžné české zahradě. Rostliny přitom dávají najevo, že jim takové podmínky příliš nesvědčí. Listy ztrácejí svěžest, květy se hůře opylují a některé plody se vyvíjejí pomaleji, než bychom očekávali. Právě v tomto období začíná být jasné, proč je třeba věnovat tolik pozornosti stínění. 

Slunce ano, ale s mírou 

Možná to zní trochu paradoxně. Skleník si přece pořizujeme proto, aby rostliny získaly více tepla a světla. Jenže stejně jako v mnoha jiných oblastech zahradničení platí, že všeho moc škodí. Rajčata, papriky nebo okurky sice patří mezi teplomilné druhy, přesto ani jim nesvědčí dlouhodobé přehřívání. Ve velmi vysokých teplotách se zpomaluje řada procesů, které souvisejí s růstem a tvorbou plodů. Rostlina místo investování energie do úrody řeší především vlastní přežití. Někteří si toho všimnou podle opadávajících květů. Jiní pozorují, že rajčata najednou přestávají nasazovat nové plody. Často přitom hledají příčinu v hnojení nebo zálivce, zatímco skutečný problém visí doslova nad jejich hlavou. 

Pokud nechcete investovat do většího množství materiálu, vyplatí se nejprve zastínit střechu. Právě tudy proniká největší množství sluneční energie. V mnoha případech přinese zastínění střechy výraznější efekt než zakrytí bočních stěn. Zdroj: Pixabay

Když nestačí otevřít všechna okna 

Větrání je základ. O tom není sporu. Přesto existují dny, kdy ani otevřená okna a dveře nedokážou zabránit prudkému růstu teploty uvnitř skleníku. Typická je situace během bezvětrného odpoledne. Slunce několik hodin nepřetržitě ohřívá střechu i stěny a teplo se hromadí rychleji, než stačí unikat ven. Výsledkem je prostředí, které je náročné nejen pro rostliny, ale často i pro samotného zahrádkáře. Právě proto se stínění a větrání nedají vnímat jako dvě konkurenční metody. Fungují společně. Jedno omezuje přísun nadbytečného tepla, druhé pomáhá odvádět to, které se dovnitř přesto dostane.

Kam pro svítidla do zahrady?

Každá zahrada má své vlastní mikroklima  

Skleník postavený na otevřeném pozemku bude reagovat jinak než ten, který část dne chrání koruna starší jabloně. Rozdíl vytvářejí také zídky, dlážděné plochy nebo třeba světlé fasády domů, od nichž se odráží sluneční záření. Právě proto neexistuje univerzální návod. Někde stačí lehké zastínění střechy, jinde je potřeba chránit větší část konstrukce. Vyplatí se proto několik dní pozorovat, kdy se skleník zahřívá nejvíce a odkud přichází nejsilnější sluneční zátěž. 

Síť, kterou oceníte už po prvním horkém týdnu 

Na mnoha zahradách dnes během léta uvidíte přes střechu skleníku přehozenou stínicí síť. Není divu. Její instalace nezabere mnoho času a většinou nevyžaduje žádné složité úpravy konstrukce. Navíc ji lze podle potřeby kdykoli sundat nebo přemístit. Zajímavé je, že mnoho lidí se jich zpočátku obává. Mají pocit, že rostlinám vezmou světlo potřebné pro růst. Ve skutečnosti ale kvalitně zvolené stínění světlo neodstraní, pouze zmírní jeho intenzitu v době, kdy bývá nejagresivnější. 

Rozdíl bývá patrný zejména během poledních hodin. Rostliny nejsou vystaveny tak silnému žáru. To se následně odráží i na jejich kondici. Není přitom nutné zakrývat celý skleník. Mnozí pěstitelé stíní pouze střechu nebo nejvíce exponovanou stranu. Často právě takové jednoduché řešení přinese nejlepší výsledek. 

Někteří zahrádkáři využívají k částečnému zastínění také samotné rostliny. Dobře zapěstované okurky vedené po provázcích nebo vysoká rajčata dokážou během léta vytvořit hustou zelenou stěnu, která zmírní dopad slunečních paprsků na citlivější plodiny rostoucí níže. Větší listy navíc odpařují vodu, čímž přispívají k příznivějšímu mikroklimatu uvnitř skleníku. Zdroj: Unsplash

Staré nápady se ze zahrad nevytrácejí 

Kdo si pamatuje zahrady našich rodičů a prarodičů, možná si vybaví skleníky s lehce bělavými skly. Nešlo o estetický rozmar, ale o jednoduchý způsob, jak zmírnit letní přehřívání. Skla se natírala vápenným mlékem, které část slunečních paprsků odrazilo a omezilo tak zahřívání prostoru uvnitř. 

Dnes se už sahá po speciálních stínicích nátěrech určených přímo pro skleníky. Nanášejí se na vnější stranu skla nebo polykarbonátu a vytvářejí tenkou vrstvu, která snižuje intenzitu slunečního záření. Výhodou je, že zastínění působí rovnoměrně po celé ploše a není nutné instalovat sítě ani jiné doplňky. Takové řešení se hodí především tam, kde se skleník přehřívá každé léto a hledáte dlouhodobější ochranu. Některé přípravky se navíc během sezony postupně smývají deštěm, takže na podzim odpadá složité odstraňování nátěru. 

Častou chybou je otevírat skleník až ve chvíli, kdy se venku výrazně oteplí. Mnohem účinnější bývá vyvětrat už ráno. Chladnější vzduch uvnitř vydrží déle a skleník se během dne nezačne přehřívat tak rychle. Zdroj: Unsplash

Nejde jen o stín 

Zkušenosti ukazují, že nejlepší výsledky přináší kombinace několika opatření. Vedle stínění hraje velkou roli také správná zálivka a práce s půdou. Během horkého léta pomáhá například vrstva mulče. Ať už jde o slámu, posekanou trávu nebo jiný organický materiál, půda pod ní zůstává déle vlhká a méně se přehřívá. Rostliny pak lépe zvládají období vysokých teplot.  

Ve starších sklenících bývalo poměrně běžné narazit na obyčejný sud s vodou. Mnozí na něj nedají dopustit dodnes. Nečekejte od něj zázraky, ale tvrdí se, že pomáhá zmírňovat prudké výkyvy teplot mezi rozpáleným dnem a chladnější nocí. A právě stabilnější prostředí je něco, co většina skleníkových plodin ocení. 

Zdroj info: Zahrádkářská poradna, Přírodní zahrady