Něžný výsek JK

Jak jsem si koupila gramofon

Od   | 

Ten, jehož jméno nesmím vyslovit, říkává: „Štěstí, že nejsi žádný splašený koník!“. O míře ironie nemusíme dlouze polemizovat. A přitom jde takřka vždy pouze o trochu bláznivější nápad. Jen ten vlak se někdy rozjede trochu dříve a trochu rychleji, než jsem čekala. Ale za jízdy se co? Za jízdy už se zkrátka nevystupuje!

Estonská národní knihovna v Tallinnu

Gramofon jsem si koupila přirozeně proto, abych si mohla přehrát desku. Od toho koneckonců gramofony jsou. Desku jsem si přivezla z výletu do Estonska. V Estonsku jsem nebyla na dovolené, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale na divadelním festivalu. No a na festivalu jsem byla proto, že jsem chtěla vidět jednu ze dvou her Powszechnego teatru z Varšavy. Ne, nebylo to TO představení, co se kvůli němu strhla v Brně úplná hysterie, ač ho vloni (respektive obě) uvedlo Divadlo pod Palmovkou, a nikdo, ale vůbec nikdo si toho ani nevšiml. Bylo to „to druhé“, jehož uvedení v Brně prošlo bez povšimnutí, protože zřejmě nikdo nikoho neinstruoval ani mu nekoupil vstupenky už v lednu. A protože si na věci ráda dělám vlastní úsudek, malinko jsem zagooglila a ….ano, tušíte správně, než jsem se stihla řádně zamyslet, japonská rychlodráha byla už dávno v pohybu.

Hrad v Tallinnu

Estonsko se mi líbilo hned z několika různých důvodů. Ten hlavní asi byl, že jsme si tam přijeli „ukrást jaro“. Takové to jaro, které si jistě ještě pamatujete, kdy slunce sice svítí, ale teploty jsou tak akorát, větřík lehce povívá a i když právě kvetou lípy, alergik nijak zvlášť netrpí, protože kvetou jenom ty lípy. Dále se mi moc líbilo, jak funguje; prakticky všechno vyřídíte po internetu, na všechno mají aplikace a velmi čile komunikují. Neumím si např. představit, že by někdo z Tallinnu napsal mail na dopravní podnik, že by se potřeboval dostat z místa A do místa B, další den z B do C, ještě téhož dne z C zpět do B a následně  z B do A, a druhý den našel odpověď, kde by byly dva odkazy na jizdní řády s dovětkem, že na tom prvním je lepší hledat spojení z A do B a na tom dalším z B do C z toho a toho důvodu.

V Estonsku nebyla v noci naše černočerná tma. To mě, pravda, trochu zaskočilo, ale bylo to krásné! Fotografie, kde je největší tma, jsem pořizovala někdy v jednu ráno.

Tallinnský přístav, foceno kolem půlnoci

V Tallinnu se hodně staví. Líbilo se mi, jak z původních budov zachovají, co zachovat lze, a přistaví  budovu novou. Až asi na dva případy tak činí s citem. Přemýšlela jsem při té rozestavěnosti, kterou jsem viděla, jak asi v Estonsku probíhá stavební řízení, žádost o stavební povolení a tak podobně. A něco mi říká, že to budou spíš dny než měsíce nebo dokonce roky, jak je tomu v Praze. A při prohlídce hradu mi leccos napověděl i popis jednoho nouzového východu. Myslím, že tam mají úředníci i trochu smyslu pro humor.

Nouzový východ z hradní věže

Byla jsem v Muzeu cementu! V cílové stanici C je totiž velká cementárna. A také zde byla v roce 1893 postavena vůbec první vodní elektrárna v celé severní Evropě. Cílovou stanici C jsem pojmenovala až na fotografiích, záhy pochopíte. Zde v textu by se to totiž mohlo jevit až zavádějící.

Nejstarší věž v cementárně v cílové destinaci C (rozumějte město se jmenuje Kunda, a tak jsem ho nazvala po svém)

A byla jsem na divadelním festivalu Baltoscandal v Rakvere. A jistě znáte ono úsloví, že čím hloupější sedlák, tím větší brambora, nikoho tedy už nepřekvapí, že jsem úplně náhodou zavítala na jubilejní, dvacátý ročník. Obě představení pak už byla jen onou pověstnou třešničkou na dortu. A vinyl právě zde započal svoji dlouhou cestu do naší matky stověžaté.

Divadlo v Rakvere

V Tallinnu nemusíte jet na letiště ani MHD, ani taxíkem, tam si na letiště můžete pohodlně dojít pěšky. A tak jsme si dali půlhodinovou procházku, rozednívalo se, cestou si koupili naši poslední estonskou zmrzlinu a já pořád nesla TEN VINYL. Opatrovala jsem ho jako oko v hlavě v jednom i druhém letadle, v autobusu cestou z letiště, v metru a bez úhony ho dopravila až domů. A když už jsem TEN VINYL přivezla až domů, musela jsem si pak koupit gramofon. To dá rozum!

P. S. Už mám dvě desky. A Jana prý nemůže být splašený koník, Jana může jedině jančit. Myslím, že splašený koník byl mnohem víc sexy!

P. P. S. Cestovat s Tebou je čistá radost.

Fotogalerie:

Komentáře

You must be logged in to post a comment Login