Plot jako barometr sousedských vztahů

Platívalo pravidlo, že každý se stará o plot po pravé straně svého domu. Jenže nový občanský zákoník tuhle jistotu zrušil. Dnes by si každý měl postavit plot ideálně na své zahradě, za své finance a taky se o něj za své starat. Na druhé straně stavět plot nikdo nemusí, pokud mu to nenařídí stavební úřad nebo soud.  Ideální je, když se sousedé domluví. Jenže to často nejde. Jako by plot byl pomyslným barometrem sousedských vztahů.

A možná, že i tak trochu lidské vyčůranosti. „Můj soused dostavěl dům rok přede mnou a logicky tedy musel mezi našimi domy postavit plot  jako první. Mám za to, že já ho teď stavět nemusím a jeho plot je zároveň můj. Musím mu nějak přispívat na jeho údržbu?“ Tak zní častý dotaz na internetových právních poradnách. Plot mít chci, ale stavět ho nechci, a vlastně bych se nejraději tvářil, jako by se mě vůbec netýkal. Jenže tak jednoduché to není. Plot, který si na svém pozemku a za své peníze postaví váš soused, rozhodně není společný. Dokonce byste měli trvat na tom, aby na váš pozemek ani centimetrem nepřesahoval. Vy se na jeho stavbě ani opravách nijak podílet nemusíte, ale měl byste si postavit plot svůj. Tak je to nejen fér, ale ten jediný vás ochrání. Před čím? Třeba před tím, že soused se o plot nebude dostatečně starat. Jakmile spadne, není povinen ho stavět znovu.  A má-li na zahradě rotvajlera a vy jorkšírského teriéra, budete logicky v nevýhodě, i když váš pes umí štěkat lépe.

Když se s dědici nedomluvíte

„Od té doby, co sousedův dům užívá jejich dcera, je po dobrých sousedských vztazích. Neudržuje ho, nestará se ani o zahradu, takže zídka, která naše pozemky oddělovala, nakonec spadla. My tím pádem nemůžeme na zahradu pustit psy, protože by utekli,“ stěžují si starší manželé. Jenže řešení není snadné, jak už jsme naznačili výše. Zákon vlastníkovi neukládá, že zbořenou zídku musí znovu postavit. Ale je jeho povinností udržovat ji v takovém stavu, aby nespadla. Existuje cesta, kdy stavební úřad nebo soud vlastníkovi může nařídit, aby zídku znovu postavil, ale to není tento případ. Manželům by jejím zbořením musela vzniknout finanční škoda. Jinak je řešením postavit si na svém pozemku vlastní plot, což by partnerům s největší pravděpodobností soud doporučil. Požadovat po sousedovi, aby znovu postavil spadlý plot, lze i tehdy, když by se jeho zbořením stala hranice pozemku neznatelná.

Staré ploty

Nejvíc sporů o to, komu patří plot a kdo se o něj má starat, vzniká u starších staveb. V dobách socialismu půda neměla takovou hodnotu jako dnes, takže na ní lidé tolik nelpěli. Metr sem, metr tam, nikdo to neřešil. Platilo výše uvedené, že můj plot je ten napravo, a na přesné výměry se tolik nehledělo. Pokud jste si tedy koupili, nebo zdědili starší dům, pozvěte si geodeta, který hranice pozemku přesně určí. Plot je majetkem toho, na jehož pozemku stojí, což někdy nemusí být dobrá zpráva, ale zase víte, na čem jste. Horší je to v případě, když plot hranici pozemku nekopíruje. Pak vzniká spoluvlastnictví majitelů jednotlivých parcel a povinnosti z toho vyplývající. Pokud se dokážete domluvit, není to žádná tragédie, jinak je na zváženou, jestli se na starý plot nevykašlat a nepostavit nový.

Váš pes provokuje mého

Ambicí tohoto článku není kompletní výčet všech problémů, které mohou nastat, narazíte-li na nesnášenlivého souseda. Naši známí měli se sousedy spory o to, čí pes je větší provokatér. Psi si několikrát denně dali sraz u plotu, aby si vyříkali, kdo je tady pánem. Bavilo je to. Jenže sousedy jejich štěkot iritoval a zaútočili, tedy na majitele. Pes známých prý toho jejich provokuje. Nezbylo, než na místo schůzek obou chlupáčů přibít prkna. Zavládl klid a psí nuda.

Zákon jasně určuje, kdy je majitel povinen svůj dům oplotit. Vyjměme z toho snad jen ten bod, že je to tehdy, řečeno právnickou terminologií, když je to potřebné k zajištění nerušeného výkonu sousedova vlastnického práva, zkrátka když vás soused z nějakého důvodu ruší nebo obtěžuje. To se často týká určitého druhu podnikání. Na druhé straně, rozumný člověk si v takovém případě oddělí svoje bydlení asi nejspíš sám.

Existují i případy, kdy pozemek oplotit zákon naopak zakazuje. To se týká například aktivní záplavové oblasti, nebo za účelem obecního užívání. Je dobré si vždy zjistit, jestli náhodou nespadáte do této kategorie.

Živé ploty nemají jen pozitiva

Živé ploty si vysazujeme , abychom si zajistili soukromí, aby nám zkrátka nikdo nekoukal na zahradu. Jenže, když to přeženeme, je z živého plotu rázem buš. „Soused si před dvaceti lety vysadil živý plot na společné hranici. Jenže použil smrky, které běžně rostou v lese, a ty se tak rozrostly tak, že můj plot přesahují o půl metru. Na zahradě tak máme méně světla. Lze v takovém případě donutit souseda, aby stromy ostříhal? A jsem povinen pouštět ho kvůli údržbě na svůj pozemek? Ani tento spor nemá snadné řešení, byť je stěžovatel v právu.

Stromy, které vyrostou do výšky tří metrů, by se měly sázet tři metry od společné hranice pozemku. Pro nižší stromy platí jeden a půl metru.

Pustit na svůj pozemek souseda musíte, ale on by vám měl nahradit případnou škodu. Bezohledný soused je velká komplikace klidného soužití. Je známo, že nesnášenliví lidé většinou žádné problémy nemají, ty mají ti, kteří s nimi musí soužít a vycházet. Přesto domluvit se je v případě společné hranice pozemku to nejrozumnější, co můžete udělat.

Co je dobré vědět, než začnete

Od 1. ledna 2018 nepotřebují žádné rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas plot, který splňuje následující podmínky:

• výška plotu nepřesáhne 2 metry (pokud má opěrné zdi tak metr)
• nevede podél veřejně přístupné pozemní komunikace nebo podél veřejného prostranství
• nachází se v zastavěném území či v zastavitelné ploše.

Co je rozhrada

Hranici mezi pozemky může tvořit nejen oplocení, ale i zídka, živý plot, strouha nebo mez. Občanský zákoník pro tyto hranice zavedl termín rozhrada. Když se k vlastnictví rozhrady nikdo nemá, považuje se za společnou. Každý pak musí udržovat svoji polovinu.

Fotogalerie:

Jak se starat o látkové čalounění?