Perila křovitá si zaslouží víc pozornosti. Je jedlá, voňavá i okrasná

Na první pohled si jí mnoho lidí splete s okrasnou kopřivou. Stačí ale utrhnout list, promnout ho mezi prsty a je jasné, že jde o něco úplně jiného. Perila křovitá překvapí výraznou vůní, neobvyklou chutí i sytě zbarvenými listy, které se neztratí ani v okrasném záhonu. V našich zahradách zatím není běžnou rostlinou, přesto se pěstuje snadněji, než by její exotický původ napovídal. A kdo jí dá šanci jednou, často si ji vysévá znovu i další rok. 

Zdroj_ iStock

Není to jen „fialová kopřiva“ 

Perila patří do čeledi hluchavkovitých, stejně jako máta, meduňka nebo bazalka. Už při promnutí listů mezi prsty je to dobře patrné. Popis vůně je ale mnohem složitější. Někdo v ní cítí anýz, jiný skořici, citrusy, bazalku nebo jemný nádech kmínu. Právě tato proměnlivost je důvodem, proč si ji lidé buď okamžitě oblíbí, nebo jim chvíli trvá, než jí přijdou na chuť. 

Na zahradách se nejčastěji objevují dvě podoby perily. Jedna má sytě zelené listy, druhá bývá vybarvená do vínových až purpurových odstínů. Právě tmavolisté rostliny bývají ozdobou okrasných záhonů, zelenolistým zase řada pěstitelů dává přednost při vaření. Jedlé jsou ale obě. Liší se hlavně vzhledem a také tím, jak výrazné aroma a chuť jejich listy mají. 

Stále více zahrádkářů zakládá záhony, kde se mísí zelenina, bylinky i okrasné rostliny. Perila je pro takové výsadby téměř ideální. Nepůsobí jako klasická užitková plodina, přesto si z ní můžete průběžně chodit sklízet listy. Zdroj: Pexels

Na chlad je citlivější než bazalka 

Perilu nemá smysl vysazovat ven hned při prvních teplých dnech. Dokud hrozí studené noci, je lepší nechat sazenice doma nebo ve skleníku. Poškození mrazem sice nemusí být vždy viditelné na první pohled, ale růst se často na několik týdnů zastaví a rostlina pak dohání zpoždění po zbytek sezony. 

Na záhoně jí vyberte místo, kde bude mít dostatek slunce a půda nebude po dešti dlouho držet vodu. V těžké jílovité zemině prospívá podstatně hůř než na záhonech obohacených kompostem. Právě propustná půda bývá jedním z důvodů, proč se perile daří lépe i ve větších květináčích než v některých zahradách. Kdo chce sklízet listy co nejdéle, měl by rostlinu pravidelně zaštipovat. Stačí odstřihnout několik centimetrů vrcholových výhonů a během krátké doby obrazí nové větve. Bez tohoto zásahu začne dříve kvést a místo dalších listů věnuje energii tvorbě semen. 

Čím častěji sklízíte, tím lépe prospívá 

Mnoho bylinek snese průběžnou sklizeň, ale perila na ni doslova spoléhá. Nejchutnější bývají mladé listy, které jsou jemnější než starší olistění. Vyplatí se proto pravidelně odstřihávat celé vrcholové výhony místo jednotlivých listů. Rostlina rychle obrazí a zůstane kompaktní. Pokud naopak necháte perilu bez zásahu, začne postupně vytvářet květenství. V té době se část energie přesouvá do tvorby semen a nové listy už obvykle nebývají tak kvalitní. Chcete-li prodloužit sklizeň až do podzimu, květní stonky průběžně odstraňujte. 

Nenechte se zmást názvem. Přestože se jmenuje perila křovitá, nejde o skutečný keř. Je to jednoletá bylina, která během jediné sezony vytvoří hustě rozvětvený trs. Právě díky tomuto kompaktnímu růstu získala druhové jméno „křovitá“. Zdroj: Pexels

Překvapí nejen v asijských receptech 

Perila bývá označována za jednu z typických bylinek japonské, korejské nebo vietnamské kuchyně. To ale neznamená, že se hodí jen do exotických jídel. Jemně nasekané listy dokážou oživit obyčejný zeleninový salát, tvarohovou pomazánku, domácí bylinkové máslo nebo studené jogurtové dipy. Zajímavě chutnají také v kombinaci s grilovanou zeleninou, houbami nebo rybami. Avšak není dobré přidávat perilu do pokrmu příliš dlouho před podáváním. Její vůně je poměrně těkavá a delším stáním ztrácí na intenzitě. Nejlépe vynikne až těsně před servírováním. 

Krásná společnice do okrasných záhonů 

Málokterá jedlá rostlina působí na záhonu tak dekorativně. Tmavolisté kultivary vytvářejí výrazný kontrast vedle světle zelených trvalek, okrasných trav nebo letniček se světlými květy. Dobře vypadají například v kombinaci s bílými ostálkami, šaterem, šantou nebo světle kvetoucími třapatkami. Perila navíc dobře snáší pěstování v květináčích. Balkon nebo terasa díky ní získají nejen zajímavou barvu, ale i rostlinu, ze které můžete během celé sezony průběžně sklízet čerstvé listy. 

Pozor na samovýsev 

Na vhodném stanovišti dokáže perila vytvořit poměrně velké množství semen. Pokud je necháte dozrát a opadat, mohou se příští rok objevit mladé rostliny i na místech, kde jste je vůbec nečekali. V našich podmínkách sice nejde o invazní druh, ale samovýsev bývá překvapivě úspěšný, zejména v teplejších oblastech. Jestliže si chcete semena ponechat pro další sezonu, vyberte několik nejsilnějších rostlin a nechte květenství dozrát. Zbytek porostu se vyplatí sklízet průběžně, aby si rostliny co nejdéle zachovaly svěží listy. 

Při první zkušenosti s perilou mnoho lidí usoudí, že jim nechutná. Často je to ale jen tím, že narazili na odrůdu s výraznějším aroma. Jednotlivé kultivary se mohou lišit víc, než by se podle vzhledu zdálo. Pokud vám jedna nevyhovuje, stojí za to vyzkoušet jinou. Zdroj: Pixabay

Zdroj info: Atlas rostlin, Asijské bylinky