Zahrada

Oživte tradiční zeleninový záhon netradičními druhy

Od   | 

Rajčata, papriky, okurky, brambory, mrkev a tak dále. Zkrátka typická zelenina pěstovaná snad na každé užitkové zahradě. A co tak topinambur, mizuna nebo ačokča? Pokud byste chtěli vaše zahradničení trochu zpestřit, zkuste právě tyto netradiční druhy, které pocházejí z jiných klimatických a geografických podmínek, a přesto se u nás dají celkem snadno vypěstovat.

Topinambur – poněkud jiné brambory

Slunečnice topinambur, latinským názvem Helianthus tuberosus, jinak známá také jako „jeruzalémský artyčok“ nebo „židovské brambory,“ patří do čeledi hvězdnicovitých. Jde o bujně rostoucí a na pěstování nenáročnou rostlinu, jejíž hlízy se vysazují brzy na jaře, a to přibližně do hloubky 15 cm a 30 cm od sebe i mezi jednotlivými řádky (spon 30×30 cm). Kromě klasického pěstování na záhoně můžeme topinambur vysadit i do mobilních nádob, avšak ani v jednom případě bychom neměli zapomenout na oporu, jelikož jde až do 2,5 m dorůstající rostlinu.

Topinambur vám udělá radost úrodou, ale i vzhledem. Zdroj: Pixabay

Vyhovuje mu osluněné stanoviště s lehčí vlhkou půdou, ale bude se mu dařit také na chudším stanovišti a bez větších problémů snese i sucho. Nevyhledává pravidelnou zálivku a ani není potřeba to přehánět s hnojením – je mnohem méně náročný na péči než klasické brambory. Pokud topinambur zasadíme na jaře, budeme úrodu sklízet na podzim. Hlízy mají zajímavou chuť, jsou šťavnaté a vhodné pro diabetiky a redukční diety, neboť jejich zásobním sacharidem je inulin.

Sklizené topinambury uchovávejte v písku. Zdroj: Pixabay

Ideální je celou úrodu na podzim sklidit, jelikož jde o invazivní druh rostliny, která se ráda rozrůstá, ale stejně tak je možné nechat hlízy v zemi i přes zimu. Kvůli tenčí slupce topinambur snadno vysychá, proto se skladuje v kbelíku s pískem nebo substrátem.

Topinambur se připravuje obdobně jako klasické brambory. Zdroj: Pixabay

Mizuna – skvělá do salátů

Mizuna neboli japonská hořčice, latinsky Brassica rapa ssp. Japonica, spadá do čeledi brukvovitých a můžete ji využít jako rostlinu užitkovou, ale také okrasnou. V zásadě jde o takovou japonskou obdobu našeho salátu plnou vitamínů a stopových prvků. Má lehce pikantní chuť, která se hodí do salátů, polévek i omáček, můžete ji podávat syrovou i tepelně upravenou.

Mizuna je vhodná do salátu i polévek. Zdroj: Canstockphoto

Tuto japonskou hořčici je možné vysévat na jaře i na podzim. V obou případech je potřeba si nejdříve předpěstovat sazenice. Jestliže se rozhodneme pro jaro, pak nejlepší dobou výsevu do truhlíků či sadbovačů je předjaří. Semínka vyséváme do hloubky 3 mm, a až trochu povyrostou, můžeme je podle potřeby přepíchat do menších květináčků, nebo tak, aby od sebe byly vzdálené přibližně 10 cm. Na záhon se rostlinky vysazují od dubna, a to do sponu alespoň 30 x 30 cm.

Mizunu můžete sklízet už za 40 dní po vysazení. Zdroj: Canstockphoto

Samotné pěstování je pak už jednoduché. Mizuna vyžaduje pouze pravidelnou zálivku a vyštipování nevýrazných květů, které by nám jinak snížily jakost listů. Jde o odolnou a rychle rostoucí rostlinu, jejíž úrodu si můžeme vychutnat už za 40 dní. Sklízíme listy nebo celé listové růžice, které nám znovu zanedlouho obrostou.

Mizuna se pěstuje velmi snadno. Zdroj: Canstockphoto

Ačokča – chutná po okurce, paprice i hrášku

Cyclanthera pedata zvaná ačokča, také korila nebo lidově papriková okurka či paprikookurka spadá do čeledi tykvovitých a řadí se mezi takzvané „ztracené plodiny Inků.“ Plodem této jednoleté popínavky je vejčitá bobule o velikosti 10 až 20 cm, která připomíná lusk. Má sladkokyselou chuť převážně připomínající právě okurku a papriku. Mladé a syrové plody chutnají jako hrášek, naložené jako okurka a plněné zase jako paprika. Využití ačokči v kuchyni tak nezná mezí.

Plody ačokči dorůstají až 20 cm. Zdroj: Pixabay

Semínka paprikookurky se mělce vysévají do sadbovačů v měsíci dubnu. Následně se předpěstovávají ve fóliovníku nebo na okenním parapetu až do druhé poloviny května, kdy je můžeme situovat na venkovní záhony, a to nejlépe na jižně exponované stanoviště opatřené vhodnou oporou, jelikož jde o popínavku pnoucí se až do výšky 5 m. Stejně tak je však možné nechat ačokču plazit po zemi, ale je nutné počítat s tím, že zabere velkou plochu (asi jako dýně).

Ačokča se hodí se do salátů, polévek i k naložení. Zdroj: Pixabay

Ačokča má ráda pravidelnou zálivku a hnojení. Plodí přibližně od srpna do září a z jedné rostliny sklidíte až sto plodů. A pokud byste se rozhodli ji pěstovat i v příštím roce, pak si z několika zralých plodů vydlabejte černá semínka, vysušte je a do dalšího jara je uschovejte na suchém a chladném místě.

Fotogalerie:


Komentáře

You must be logged in to post a comment Login