Objevte techniku hugelkultur: Záhony, které pracují za vás

Na každé zahradě je místo, o kterém člověk přesně neví, co s ním. Stín pod starou jabloní, kout, kam se roky odkládaly větve, nebo úzký pás půdy, který se neustále vysušuje. Právě tam často vznikne nápad zkusit něco nového. A tak se čím dál častěji objevují hugelkultur záhony. Na první pohled obyčejné kopečky hlíny, které ale uvnitř skrývají malý ekosystém. Nabízejí způsob, jak využít problematická místa a proměnit je v něco, co funguje skoro samo. Stačí dát půdě správný impuls a ona se postará o zbytek.

Málokdo to dělá, ale je to velmi účinné. Na den nebo dva naskládejte větve a kmeny do jezírka nebo sudu s dešťovkou. Vodou nasycené dřevo začne rychleji pracovat a bude hned od začátku lépe držet vodu. Zvlášť výhodné pro suché oblasti. Zdroj: Unsplash

Záhon, který začíná dřevem

Princip hugelkultury neboli kopcovitého záhonu je překvapivě prostý. Na dno záhonu se ukládají kmeny, větve a staré dřevo, které by jinak pravděpodobně skončilo na hromadě ke spálení. Na ně se vrství organická hmota – listí, tráva, kompost a teprve nakonec přichází vrstva zeminy. Dřevo se postupně rozkládá a chová se jako obrovská houba. Nasákne vodu, drží ji, pomalu ji uvolňuje a zároveň tvoří přirozený zdroj živin.

Kdo někdy chodí do lesa po dešti, ví, jak měkký dokáže být rozkládající se kmen. A podobná magie probíhá i uvnitř hugelkultur záhonu. Jen s tím rozdílem, že vy sami rozhodujete, co na něm poroste.

Jak rekonstruovat osvětlení aniž byste museli sekat do stěn a stropu?

Jak si záhon postavit, aby fungoval

Někdo začíná skromně – malý kopeček vysoký sotva třicet centimetrů, který nenápadně splyne se zbytkem zahrady. Jiný se pustí do výrazného hřbetu, který na první pohled připomíná terénní vlnu. Obě cesty jsou správné. Podstatné je, aby dřevo bylo neošetřené a ideálně napůl zetlelé. Měkké listnáče nastartují rozklad rychle, tvrdší dřevo zase vydrží celé roky.

Praktická rada zní: myslete na rovnováhu. Pokud použijete velké množství suchého dřeva, přidejte více kompostu či hnoje. Tím zajistíte, že mladý záhon nebude v prvních týdnech trpět nedostatkem dusíku. A také počítejte s tím, že se během prvních let záhon usadí. Propad o deset, někdy i dvacet centimetrů je zcela normální.

Dále nezapomeňte na výživový žlab ve tvaru písmene „V“, který výrazně zlepší fungování záhonu. Žlab bývá široký přibližně 60–80 cm a hluboký 20–35 cm. Do něj se ukládá organický odpad – větve, listí, slupky ze zeleniny, zbylé stonky rostlin. Skládá se vrstveně tak, aby se materiál mohl pomalu rozkládat. Tento žlab slouží jako centrální zásobárna živin a vlhkosti. Tvar „V“ navíc umožňuje lepší proudění vzduchu směrem k jádru záhonu a usnadňuje přístup kořenů rostlin do hlubších vrstev. Výsledkem je, že záhon lépe drží vláhu, živiny se šíří a vy se už nemusíte tak často starat o dodatečné hnojení. (Zdroj: The Forest Guild – Hugelkultur, http://theforestguild.com/hugelkultur)

Velmi praktický tip z praxe: otočte vyříznuté drny travou dolů a naskládejte je po bocích záhonu. Zpevní konstrukci, omezí sesychání a zarůstáním kořenů stabilizují svah. Zdroj: Shutterstock

Proč si hugelkultur získává tolik příznivců

V zahradnických debatách se o hugelkultur záhonech často mluví hlavně kvůli vodě. A něco na tom opravdu je. Když se léto protáhne do týdnů bez jediné kapky, záhon s dřevěným jádrem neztrácí dech tak rychle jako běžná půda. Dřevo v sobě drží vlhkost a rostliny ji mohou postupně čerpat. Zároveň ale funguje i opačně: tam, kde se voda jinak drží u povrchu a půda bývá těžká, pomůže vyvýšený tvar s odtokem, který rostlinám uleví. Díky tomu se dá tato metoda použít na místech, kde by klasickým záhonům trvalo dlouho, než by se dostaly do kondice. (Zdroj: Hugelkultur: The Many Benefits of Hugelkultur, Permaculture Magazine, https://www.permaculture.co.uk/articles/the-many-benefits-of-hugelkultur)

Velkou předností je také stabilní úrodnost. Zatímco běžné záhony potřebují každoroční přísun nového kompostu, hugelkultur záhon si velkou část výživy vytváří sám. Mikroorganismy pracují ve dne v noci, rozkládají dřevo a uvolňují živiny postupně. Záhon tak poskytuje rostlinám dlouhodobě komfort, který by člověk musel jinak neustále doplňovat.

Do hugelkultur záhonů se nejlépe hodí směs listnatých dřev – měkké (vrba, topol, bříza) pro rychlý start a tvrdé (dub, buk, akát) pro dlouhodobou nosnou kostru. Použít lze i staré či napůl zetlelé ovocné dřevo, ideálně promíchané s měkčími větvemi, aby záhon pracoval rovnoměrně. Vyhnout by se mělo ořešáku, chemicky ošetřenému dřevu a čerstvým jehličnanům s vysokým obsahem pryskyřice. Zdroj: Unsplash

Kdy může hugelkultur zklamat

Je fér zmínit i několik úskalí. Metoda není ideální pro každého. Například čerstvé jehličnaté dřevo může zpočátku uvolňovat látky, které brzdí růst některých plodin. To neznamená, že je jehličnan tabu, ale je lepší použít starší, částečně zetlelé kmeny nebo dřevo smíchat s dostatkem kompostu.

Některé zahrady také bojují s hraboši nebo jinými hlodavci. Pro ně může být dřevěné jádro velmi lákavé. Tento problém se ale často vyřeší hustším zasypáním nebo použitím méně atraktivního, tzn. velmi zetlelého, dřeva. Je dobré počítat s tím, že tohle není záhon, který vám hned první sezónu ukáže zázraky. Dřevo si potřebuje najít svůj rytmus, trochu se usadit a začít pracovat. Většina lidí si pochvaluje hlavně druhý a třetí rok, kdy už je vše pěkně rozběhnuté a rostliny vypadají spokojeněji. Pokud tedy někdo čeká okamžitý efekt, může ho začátek trochu překvapit. Trpělivost se v tomhle případě opravdu vyplácí.

Zdroj info: Perma Culture, Epic Gardening, The Regenerative Garden, The Forest Guild