Zahrada

Naučte se rozumět půdě ve vaší zahradě a zlepšete její úrodnost

Od   | 

Nejdůležitější vlastností půdy je její úrodnost, protože jen ta kvalitní je nám schopna zajistit bohatou sklizeň pěstovaných plodin, tedy obživu. Za kvalitou půdy stojí hned několik faktorů. Kromě těch přímo neovlivnitelných, jako je třeba charakter konkrétní oblasti a přírodní podmínky, je tu i sám člověk a jeho pečující zásahy, které dokáží změnit ledacos. 

Od všeobecného ke konkrétnímu

Základem kvalitní a vysoce úrodné půdy je voda, vzduch, živiny, organická hmota a humus. A jistě není žádným překvapením, že všechno zmíněné vzájemně úzce souvisí. Voda a vzduch zajišťují správný růst kořenů. Živiny jsou důležité pro celkový růst rostlin. A díky obsahu organické hmoty a humusu může půda mnohem lépe zadržovat vodu a poskytovat půdní mikroflóře i rostlinám živiny. Jde o neustálý koloběh, jehož finálním výsledkem je v rámci užitkových ploch dobrá sklizeň.

Kvalitu půdy ovlivňují také vodní poměry krajiny. Zdroj: Pixabay

Ale jak taková úrodná půda konkrétně vypadá? Ty nejkvalitnější půdy jsou hluboké, hlinité či písčitohlinité a obsahují dostatek organických látek. Zpravidla je neohrožuje vysoká hladina podzemní vody, mají slabě kyselou až neutrální půdní reakci a vyvážený obsah živin. V rámci České republiky je nacházíme hlavně v rovinatých, nížinných oblastech, které jsou exponované na jih, takže disponují dostatkem slunečního záření. Nejhůře jsou na tom naopak svažité, horské oblasti situované na severní stranu, půdy ohrožované vodní a větrnou erozí, rovněž podmáčené, mělké a méně vhodného půdního druhu – jílovité a písčité. 

Půdní druhy a jak je rozpoznat

Půdu rozdělujeme na těžkou, středně těžkou a lehkou. Ta nejúrodnější je středně těžká neboli hlinitá až písčitohlinitá a představuje zlatou střední cestu mezi půdou těžkou a lehkou. Těžkou a lehkou půdu od sebe rozeznáte snadno, stačí vzít trochu vlhké zeminy do dlaně a zmáčknout ji. Těžká půda zůstane slepená, lehká se vůbec nespojí a středně těžká se sice spojí, ale také snadno rozpadne. 

Těžká jílovitá půda uvítá provzdušnění kořenovým systém rostlin. Proto je skvělou volbou zelené hnojení. Zdroj: Pixabay

Pokud máte na zahradě půdu těžkou, je potřeba ji vylepšit, například dodáním organické hmoty. K takovému účelu vám může posloužit drcené listí nebo koňský hnůj s pilinami. Pomůže také vylehčení pískem, štěrkem, keramzitem či dřevním popelem. I lehké půdě můžete pomoci přísunem organické hmoty, třeba kompostem, díky kterému bude lépe zachycovat vodu a živiny. 

Kyselá, neutrální nebo zásaditá?

Půdní reakce, rovněž pH půdy, je dalším důležitým ukazatelem kvality půdy pro úspěšné pěstování plodin. Těm zpravidla vyhovuje, jak již bylo zmíněno výše, mírně kyselá až neutrální půdní reakce (hodnota pH se pohybuje mezi 6 až 7). To, jaké má půda na naší zahradě pH, můžeme zjistit pomocí agrochemických rozborů, nebo sami díky testovacím indikátorovým pH-papírkům. Jestliže je naše půda příliš kyselá, měli bychom přistoupit k vápnění, jelikož nízké pH neblaze působí na růst rostlin. V opačné situaci lze problém alkalických půd vyřešit hnojením síranem amonným, dodáním hrabanky či rašeliny, což zmírní vysoký obsah uhličitanů, jež výrazně omezují přísun důležitých stopových prvků. 

Humus a živiny

Dva důležité pojmy, které spolu tak blízce souvisí. Humus totiž neovlivňuje jen strukturu půdy, vázání hnojiv a schopnost zadržet vodu, ale také je významným zdrojem živin. V půdě by měl být zastoupen ideálně  3 %, ovšem čím více ho bude, tím lépe. Malý obsah humusu značí horší úrodnost, kterou lze zlepšit přidáním kompostu nebo statkového hnojiva. Jeho tvorbu podpoří i výsev zeleného hnojiva.

Nejlepším hnojivem pro půdu je kompost. Bylinné zákvasy mohou také pomoci ochránit plodiny před chorobami a škůdci. Zdroj: Pixabay

Ke zjištění obsahu živin ve vaší půdě nejlépe poslouží laboratorní rozbor. Někdy však stačí, když si budete více všímat a pozorovat pěstované rostliny. Nadbytek či nedostatek jednotlivých živin se projevuje typicky a lze ho i tímto způsobem celkem snadno odhalit. Jako příklad je možné uvést nedostatek draslíku, který poznáte podle deformace listů apod. Půdu a rostliny můžete o živiny obohatit třeba zálivkou ze zředěné hnojůvky či bylinného zákvasu. 

Rytí vs. mulčování

Po vzoru přírodních zahrad bychom měli půdu rýt jenom v případě, že se jedná o těžkou půdu s velmi nízkým obsahem humusu, na první pohled slehlou či zhutněnou. Pozornost je vhodné věnovat spíše jejímu pravidelnému provzdušňování, vylepšování organickou hmotou a mulčování. Pouze tak ji udržíme ve výborné kondici, krásně kyprou a zabráníme utužení i splachu živin do spodních vrstev. 

Půdu není vždy potřeba obracet, většinou postačí ji provzdušnit vidlemi. Zdroj: Pixabay

Mulčování představuje povrchovou ochranu, díky které je půda mnohem méně zranitelná. Také nám ušetří práci s okopáváním a zálivkou, jelikož ji udržuje přirozeně vlhkou a kyprou. Jako mulč je pro užitkové plochy nejvhodnější organický materiál, například sláma, štěpka z listnatých stromů, ale i karton. Nastýlku ze záhonů odstraňujeme jen na jaře, kdy brání půdě v prohřívání.

Fotogalerie:

 

Příjemná atmosféra díky inteligentnímu osvětlení Philips HUE

 

 


Komentáře

You must be logged in to post a comment Login