Něžný výsek JK

Náhoda není nehoda

Od   | 

„A půjdeš tam a třeba bys pak mohla napsat článek. Bude to tam samá honorace, uvidíš!“ Dostavila jsem se tedy v den D na místo M, zkušeně zamířila do prostoru kavárny, kde už bylo plno, a stihla jsem začátek jen tak tak. Přítomnost Liběny Rochové a Evy Eislerové mě ujistila, že JSEM správně.

A správně jsem byla. Sice na úplně jiné akci, což jsem zjistila po prvních třech minutách, ale nějak jsem nedokázala odejít. A dobře jsem udělala. Ten, jehož jméno nesmím vyslovit, se mě snaží naučit, že jsem vždy ve správném čase na správném místě, ať už se to z počátku tváří jakkoliv. A myslím, že v tomto případě by na mne byl vážně pyšný (smál se, samozřejmě, jak jinak).

Závěsné světlo Nebula firmy Flos

Začalo to jako nesmělé vyprávění. Pak zbystřila moje kamarádka Petra a se slovy „já toho jednoho odněkud znám“ začala googlovat. Pak mi strčila svůj mobil pod nos a vítězoslavně pronesla: “Já jsem věděla, že už jsem ho někde viděla!“ Zkrátka jsem místo posh akce s CEO značky Flos Pierem Gandinim došla na brunch se Zdeňkem Vackem a Danielem Poštou.  Piero Gandini  měl vzpomínat na Achilla Castiglioniho, legendu italského designu, který by letos oslavil sté narozeniny. Bratři Castiglioni spolupracovali se značkou Flos už od jejích začátků a významně přispěli ke světovému věhlasu této firmy. Mohla jsem vám přetlumočit, jak vznikaly dnes již ikonické lampy Arco, Toio, Taccia nebo Snoopy, které najdete ve sbírkách těch nejznámějších světových galerií. Mohla. Kdybych to našla. Ale věřte mi, že jsem toho drobného nedopatření nelitovala ani vteřinu.

Oba shodně řekli, že byli před Designblokem vyčerpáni tak, že si dlouho pohrávali s myšlenkou, že by letos svoji plochu vyložili vysokým, měkkým kobercem, na něj naházeli spoustu polštářů a každý, kdo by přišel znaven celodenním běháním po expozicích, by si mohl lehnout, odpočinout si a třeba si i zdřímnout. Ještě teď měli jiskru v oku, jen když o tom vyprávěli! Jenže pak pochopili, že skvělé to přijde jen jim, a tak se nakonec s tématem Transformace popasovali způsobem jim vlastním – originálně. Vzdali hold ženám. Této jemné linky jsem si všimla ještě u několika dalších expozic a potěšilo mě to. Potěšilo mě, že s námi mají stále dokola tu trpělivost, že nás stále vidí jako nositelky života, že to (i nás) vnímají jako dar, který my máme a oni ne, a za to že nás budou na rukou nosit, i když občas předvádíme leccos.

Vyčerpaní byli proto, že dlouho pracovali na lustru, který se nakonec stal součástí stálé expozice na zámku Pilnitz nedaleko Drážďan (Dan Pošta ho popsal slovy: Je to takový barokní zámeček v čínském stylu, takže se tam ten náš lustr nakonec skvěle hodil.“). O výrobě lustru samotného i o výstavním projektu Od prachu ke třpytu (Jak roste krystalický lustr) je na youtube krásný dokument, na který se určitě podívejte.

 

Lustr se stal součástí stálé expozice na zámku Pilnitz

ZORYA

“Jak pojmenovat firmu? Na to si dávejte velký pozor! Jak ji pojmenujete, tak ji i zaklejete. A Zorya je ve slovanské mytologii popsána jako ochranitelka, čistá a vznešená nebeská nevěsta. Je rovněž představitelkou archetypálního mýtu trojjediné bohyně – ranní, večerní a půlnoční.“ Poprvé se Zdeněk Vacek s Danem Poštou zúčastnili Designbloku v roce 2005. Sama přítomná Liběna Rochová, jedna z tehdejších porotců, se vyjádřila, že působili jako zjevení. Zdeněk Vacek přiznal, že až do té doby pracoval jako šperkař a ve volném čase vyráběl vlastní věci pro kamarádky; tu náušnice, tu náramek. Když přišel Dan Pošta s tím, že na Designblok bude třeba udělat ucelenou kolekci, musel se prý nejdříve podívat, co to slovo vlastně znamená. Nicméně kolekci vytvořil a v roce 2005 vyhráli obě udělované ceny. Pak byli osloveni, aby cenu navrhli. A pak přišlo takové hezké období, kdy ceny dělali a ceny dostávali. Na otázku z publika, zda dostali i nějakou vlastní cenu, zareagovali smíchem. Takže vlastně nevíme, zda to znamenalo ne!

Jedna z kolekcí, o které se nemohu nezmínit, se jmenuje Virus. Viry jsou zvláštní v tom, že vás napadnou, narůstají, coby svého hostitele vás požírají, aby pak společně s vámi zanikli. Je to silné téma; mimo jiné proto, že je spojeno s jejich osobní zkušeností, kterou dokázali přetavit do nádherných šperků.

Pro výstavu Manifest vytvořili kolekci prstenů. Jeden byl z copánku prvních ustřižených vlasů Zdeňka, který měla jeho maminka po celá léta schovaný. Jiný byl vyrobený z pupeční šňůry. Další z jejich oblíbených krystalů a další vypadá jako ptačí hnízdo. „Zajímá nás proměna. Neustálá. Jen těžko se dá zahlédnout koutkem oka. Děje se nekonečně.“

„Řekněme tedy, že Designblok je chlap. Poznal jsem ho jako mladý tele. Já byl nezkušený a on už tenkrát, v roce 2005, byl sexy. Začali jsme spolu randit a po letech se dá mluvit o plnohodnotném vztahu. Nedá se říct, že jsme monogamní pár, ale v tomto případě je to, myslím, naprosto v pořádku. Jako v každém vztahu to někdy skřípe a vypadá to na rozvod, ale přesto se celá léta milujeme a rosteme spolu.“

A tak tímto děkuji magazínu SOFFA a šéfredaktorce Adéle Kudrnové, že nás nevykázala, i když jsem přiznala, že jsme tam tak trochu nedopatřením. A zároveň jim gratuluji k ceně udělené za mimořádný počin mimo kategorie za jejich Canapé by SOFFA. Vítězství je to naprosto zasloužené.

A vám se ještě jednou omlouvám, že o světlech a firmě Flos jste se nedozvěděli nic.

Do Vánoc právě v tuto chvíli zbývá 45 dní. A tak pokud byste nevěděli, jak své jedinečné Ženy obdarovat, mám pro vás tip – ZDE

P. S. Ten, jehož jméno nesmím vyslovit, měl nakonec pravdu – byla jsem tam zcela správně. Ve všech směrech, jak jen můžete někde správně být.

Fotogalerie:

Komentáře

You must be logged in to post a comment Login