Místo mulčovací kůry živé rostliny. Chrání půdu a navíc krásně vypadají

Na jaře lidé pečlivě odplevelí záhony, rozprostřou vrstvu mulčovací kůry a mají pocit, že je hotovo. O několik měsíců později už kůra místy prosvítá, mezi ní vyrůstá plevel a po silném dešti je část materiálu splavená na cestičku. Přitom existuje způsob, který používá sama příroda odnepaměti. Místo holé půdy vytváří souvislý zelený pokryv. Právě na tomto principu stojí živý mulč. Nízké rostliny, které půdu chrání po celý rok, a přitom zahradě dodávají další rozměr. 

Příroda téměř nikdy nenechává půdu odkrytou 

Stačí se projít lesem. Jen málokde narazíte na větší plochu úplně holé země. Povrch zakrývá mech, listí, tráva nebo nízké rostliny. Důvod je prostý. Odkrytá půda se rychle přehřívá, vysychá a při prudkém dešti se její struktura snadno naruší. 

 Na zahradě se často snažíme dosáhnout pravého opaku. Každý plevel odstraníme, mezi rostlinami necháme prázdná místa a pak je překryjeme několika centimetry kůry. Funguje to, ale jen do určité míry a jen u některých plodin. Živý mulč pracuje jinak. Neustále stíní povrch půdy, jeho kořeny ji zpevňují a listy zpomalují proudění vzduchu těsně nad zemí. Díky tomu se voda po zalití nebo dešti odpařuje pomaleji. Velký rozdíl je patrný hlavně během letních veder. Zatímco holá půda bývá rozpálená na dotek, pod hustým porostem zůstává mnohem chladnější a vlhčí. 

Mateřídouška patří mezi nejlepší živé mulče na slunných a sušších místech. V těžké, trvale vlhké půdě ale často nevydrží dlouho. Mnohem lépe jí svědčí chudší, dobře propustná zemina, kde vytvoří hustý voňavý koberec a postupně zaplní volná místa. Zdroj: Pexels

Kůra není špatně. Jen není všude nejlepší volbou 

Mulčovací kůra má své místo hlavně kolem nově vysazených stromů, keřů nebo tam, kde zatím nechcete vysazovat další rostliny. Má ale jednu nevýhodu. Sama o sobě se o záhon nestará. Postupně se rozkládá, takže ji musíte doplňovat, a pokud leží na prudším svahu, může ji při přívalových deštích odplavit voda. Živý mulč se naopak časem zapojuje stále víc. Jakmile vytvoří souvislý porost, funguje několik let bez větších zásahů. Navíc během kvetení poskytuje potravu opylovačům, což běžná mulčovací kůra nikdy nenabídne. 

Kdo nechce čekat, až se živý mulč rozroste, může obě řešení na čas zkombinovat. Mezi nově vysazené půdopokryvné rostliny nasype tenkou vrstvu štěpky nebo kůry. Ta omezí vysychání půdy i růst plevele v době, kdy jsou sazenice ještě malé. Za rok nebo dva se zelený porost zapojí natolik, že dřevní mulč začne ustupovat do pozadí a nebude potřeba ho pravidelně obnovovat. 

Baterie se 6 druhy proudů

Trávník pod stromy není vždy nejlepší řešení 

Mnoho zahrad má ovocné stromy obklopené pečlivě sečeným trávníkem. Na pohled to působí upraveně, jenže z pohledu stromu nejde zrovna o ideální sousedství. Travní porost má hustou síť mělkých kořenů, které velmi účinně odebírají vodu i živiny z horní vrstvy půdy. Během suchého léta tak strom soupeří s trávou o stejné zdroje. Právě proto bývá kolem mladých stromků vhodnější kruh bez trávníku. To ale neznamená, že má zůstat holý. Po zakořenění stromu lze postupně vysazovat méně konkurenční půdopokryvné druhy, které vytvoří zelený koberec, aniž by strom zatěžovaly tolik jako hustý trávník. 

Barvínek menší patří k nejspolehlivějším půdopokryvným rostlinám do stínu a polostínu. Dobře snáší kořenovou konkurenci vzrostlých stromů, takže se hodí na místa, kde trávník řídne nebo pravidelně zasychá. Po zakořenění vytvoří hustý stálezelený koberec, který výrazně omezí růst plevele. Zdroj: Pexels

Každé místo chce jinou rostlinu 

Nejčastější chybou je hledání jediné rostliny pro celou zahradu. Ve skutečnosti záleží hlavně na světle a vlhkosti. Na slunci se osvědčuje mateřídouška, která vytváří husté voňavé polštáře a během květu přitahuje množství včel. Dobře fungují také nízké rozchodníky nebo některé druhy kakostů. Ty zvládají i období, kdy několik týdnů téměř neprší. 

Do polostínu se hodí například zběhovec plazivý nebo škornice. Pod korunami stromů se dlouhodobě osvědčuje kopytník evropský, barvínek menší nebo pachysandra vrcholová. Právě stinná místa často ukážou největší výhodu živého mulče. Místo obtížně udržovatelné holé země vznikne stabilní zelený porost. Pod růže bývají vhodnou volbou nízké kakosty. Nejenže zakryjí půdu, ale zároveň ponechají dostatek prostoru pro proudění vzduchu kolem keřů, což je důležité kvůli omezení houbových chorob. 

Zatančete si s námi

Hustší porost neznamená méně práce za každou cenu 

Často se tvrdí, že živý mulč odstraní potřebu pletí. Ve skutečnosti to platí až po jeho zapojení. První rok bývá naopak rozhodující. Dokud rostliny nepokryjí většinu plochy, plevel má stále dost prostoru. Stejně důležité je nenechat se zlákat příliš agresivními druhy. Některé půdopokryvné rostliny se rozrůstají tak rychle, že začnou pronikat mezi trvalky nebo vytlačovat slabší sousedy. To, co zpočátku působí jako výhoda, se za pár let může změnit v nekonečné omezování výběžků. Vyplatí se proto sledovat nejen rychlost růstu, ale i konečnou výšku porostu a způsob šíření. Dobře zvolený živý mulč má být partnerem ostatních rostlin, ne jejich konkurentem. 

Živý mulč není univerzální recept 

Existují místa, kde dává větší smysl zůstat u klasické kůry nebo štěpky. Například kolem čerstvě vysazených trvalek, které se teprve ujímají, nebo na zeleninových záhonech s výsevy mrkve, petržele či salátu. Hustý pokryv by zde mladým rostlinám zbytečně komplikoval start. Jakmile ale hlavní výsadba zesílí, stojí za to přemýšlet jinak než jen nad tím, čím půdu přikrýt. Mnohem zajímavější otázkou je, čím ji nechat žít. Právě tehdy přestává být živý mulč jen estetickým doplňkem a stává se součástí zahrady, která si umí s horkem, suchem i plevelem poradit z velké části sama. 

Pod hustými korunami stromů nebo na severní straně domu bývá problém vypěstovat souvislý porost. Právě tady vyniká pachysandra. Dobře snáší hlubší stín a po několika letech vytvoří hustý stálezelený koberec, který chrání půdu po celý rok. Zdroj: Pixabay

Zdroj info: Přírodní zahrady, Zahrádkářská poradna