Ačkoliv magnólie působí křehce, jsou často odolnější, než by se zdálo. Starší, dobře zakořeněné exempláře snesou i větší výkyvy počasí, a pokud se jim daří, obejdou se dlouhé roky prakticky bez zásahů. Zdroj: Pixabay

Zahrada

Magnólie jsou královny dubnových zahrad: Dodávají zahradě elegantní šarm

Od   | 

Každý duben má v sobě zvláštní napětí. Zahrada se pomalu probouzí, všechno ještě působí trochu rozespale – pár narcisů, první listy na keřích, tu a tam modřenec. A pak, najednou, magnólie. Bez varování se rozvinou květy, které ještě včera nebyly vůbec vidět. Magnólie má zvláštní dar přitáhnout pohled, ať už stojí sama uprostřed trávníku, nebo rámuje vstup ke dveřím.

Zajímavostí je, že květy magnólií jsou poměrně odolné vůči dešti. Zatímco u některých okrasných dřevin déšť květy hned poničí, u magnólií vydrží květenství i několik deštivých dnů, aniž by ztratilo na kráse. Mnohem větším nebezpečím je zmíněný noční mráz, který může celou podívanou ukončit během pár hodin. Zdroj: Pexels

Výběr odrůdy podle prostoru

Před výsadbou je důležité zvolit vhodnou odrůdu. Magnólie může být buď rozložitý strom, nebo menší keř. Podle toho, kolik máte místa. Do menších zahrad se hodí třeba odrůda Susan, která dorůstá výšky okolo dvou až tří metrů. Kvete později, a tak lépe odolává jarním mrazíkům. Její květy mají temně růžovou až fialovou barvu.

Jednou z nejčastěji vysazovaných magnólií u nás je Magnolia × soulangeana. Je to robustní krasavice, která ale potřebuje prostor – určitě to není keř, který se spokojí s koutem vedle plotu. Když má místo, dokáže dorůst do úctyhodných rozměrů a každý rok nabídnout záplavu velkých květů v odstínech bílé, krémové a růžové. Působí impozantně, a přitom nijak netlačí na pilu. Pokud ale člověk nemá tolik místa, nemusí se magnólie hned vzdávat – existují i menší odrůdy, které se dají bez problémů pěstovat i v nádobách. Některé z nich zvládnou celkem pohodlně růst třeba na větší terase nebo u vchodu do domu, kde kromě květů udělají i krásnou atmosféru.

 

Venkovní dlažba se pokládá na terče. Víme, jak na to

Video přehrávač

 

Stanoviště a půda: Základy úspěchu

Magnólie nejsou žádné tvrdohlavé dřeviny, ale i ony mají své nároky – a vyplatí se jim naslouchat hned od začátku. Nejlépe se jim daří tam, kde je klid a závětří. Nejsou příznivkyně silného průvanu ani prudkého odpoledního slunce, které může v horkých dnech spálit okvětní plátky dřív, než si je člověk stihne pořádně užít. Ideální je místo, které je během dne zalité světlem, ale zároveň trochu chráněné. Třeba vedle jižní zdi domu, kde se přes den hromadí teplo a večer ho rostlině vrací.

Pokud jde o půdu, magnólie rozhodně nepatří mezi ty, které porostou v čemkoli. Vyhovuje jim zemina lehčí, vzdušná, s dostatkem humusu a spíš mírně kyselá než zásaditá. Zemina by měla být propustná, vlhká, ale ne přemokřená. Těžké jílovité půdy jim nesvědčí. Pokud je to nutné, lze je upravit přidáním kompostu, rašeliny nebo písku. Dobře funguje i povrchové mulčování, například borkou nebo posekanou trávou, které pomáhá udržet vláhu a stabilní teplotu.

Péče po výsadbě

Po výsadbě je důležité dopřát magnólii čas. Patří mezi rostliny, které nesnášejí časté přesazování. Její kořenový systém je mělce rozprostřený a citlivý na narušení. Proto by měla být sázena na místo, kde může zůstat trvale. V prvních letech je vhodné rostlinu pravidelně zalévat, zejména v období sucha. Později už si většina odrůd poradí i sama.

Na jaře úplně stačí přidat trochu hnojiva – ideálně takového, které je určené pro rostliny milující kyselou půdu, podobně jako rododendrony. Není potřeba nic přehánět. Když to člověk s živinami přežene, hlavně s dusíkem, magnólie sice obrazí krásně do zelena, ale květů se moc nedočká. A přiznejme si – právě kvůli nim ji v zahradě máme. Magnólie rovněž nepotřebuje pravidelný řez. Pokud už je třeba tvarovat, nejvhodnější doba je hned po odkvětu.

Málokdo také ví, že magnólie tvoří po odkvětu zvláštní šišticové plody. Většinou nejsou nijak nápadné, ale u některých druhů (například Magnolia grandiflora) mohou být dekorativní i na podzim. Zdroj: Pexels

Když hrozí mrazík

Jarní mrazy jsou jednou z mála slabin magnólie. Stačí jedna chladná noc a rozkvetlé větve mohou být během rána poškozené. Zejména rané odrůdy, které kvetou už v březnu, jsou na to citlivé. V místech, kde mrazíky často přicházejí pozdě, se vyplatí sázet později kvetoucí druhy. Mladé rostliny lze při chladných nocích zakrývat netkanou textilií. U větších keřů to už tak snadno nejde, ale i tam může pomoci třeba orientace výsadby nebo zajištění závětří.

 

Kam pro zahradní osvětlení?

Video přehrávač

 

S čím magnólie ladí

Ačkoli magnólie působí nejvýrazněji samostatně, lze ji dobře kombinovat i s dalšími jarními rostlinami. Pod její korunu se skvěle hodí jarní cibuloviny – modřence, narcisy nebo talovíny, které vykvétají ještě dřív, než magnólie rozvine listy. V pozadí jí budou slušet stálezelené keře, které zdůrazní světlost květů. Dobře fungují také kapradiny a bohyšky, které doplní prostor kolem kmene a vytvoří přirozený přechod mezi magnólií a zbytkem zahrady.

Některé druhy mají jemnou citrusovou nebo sladce květinovou vůni, jiné jsou téměř bez aroma. Pokud je pro vás vůně důležitá, určitě se vyplatí si ke konkrétní odrůdě přivonět ještě před koupí. Zdroj: Pexels

Krása, která stojí za trpělivost

Magnólie není rostlina pro netrpělivé. Na první květy si někdy počkáte dva i tři roky. Někdy kvete bohatě, jindy střídměji – podle toho, jaká byla zima, kolik dostala vody a jak se jí vedlo na podzim. Ale právě v tom je její kouzlo. Když rozkvete, celá zahrada se na pár týdnů promění. Je to tichá slavnost, která připomene, že čekání má smysl. A že i v zahradě je největší odměnou to, co nepřijde hned, ale co dozrává pomalu, s časem a péčí.

Zdroj info: Přírodní zahrady, Atlas rostlin

 

Sprchovací panel s poličkou. Praktické řešení nejen do malé koupelny

Video přehrávač

 

 


Související položky

You must be logged in to post a comment Login