Rady a tipy

Lidi, přestaňte čudit…

Od   | 

… a kupte si nové kotle, mám na jazyku po celou zimu pokaždé, když se podívám z okna. Ta ostatně kvůli smradu z okolních komínů nemůžu téměř šest měsíců v roce vůbec otevřít. Topná sezóna končí, takže slavím, ale upozornit chci na to, že startuje třetí, už poslední kolo kotlíkových dotací. Nově se příspěvek už nebude týkat kotlů na uhlí.

V rámci kotlíkových dotací se zatím rozdělilo šest miliard korun. Poslední tři se rozdělí letos. Na výměnu všech nevyhovujících kotlů to nestačí, ale je to alespoň něco. Ostatně moc nevěřím tomu, že hlavní čudilové jsou z řad nemajetných. Alespoň v naší ulici stojí před domy největších smraďochů auta (úmyslně píšu auta, protože všichni mají minimálně dvě), jejichž hodnota mnohonásobně převyšuje hodnotu nového automatického kotle.

Své káry si blýskají a jistě by je nenapadlo ignorovat servisní prohlídky, nebo se vydat na silnici bez platné technické kontroly. Ostatně i kdyby je to napadlo, policisté by jim brzy vysvětlili, jak to v téhle zemi chodí. Proč to u aut jde, a všichni to chápeme, a u kotlů ne. Přitom lokální topeniště se dnes na znečištění ovzduší podílí víc než auta.

Pokud uvěříme, že u nás existuje vymahatelnost práva, tak bychom se měli čistšího ovzduší dočkat na podzim roku 2022, kdy bude zákonem zakázáno topit v těch nejstarších kotlích, tedy třídy jedna a dvě. Světlo na konci tunelu tedy je, ale ten tunel je ještě hodně dlouhý. Tři zimy, nešlo by to dříve, třeba za pomoci dotací?

Nechceme bonzovat

Za celou zimu jsem v naší ulici koutkem oka nezahlédla nikoho z obecního úřadu, kdo by přišel kouř zkontrolovat. Přitom najít viníky by nedalo tolik práce, jsou to stále tytéž domy.

Jenže problém vesnice je i v tom, že se tam všichni dlouhá léta znají a kamarádí, často od prvních krůčků. Nějaké náplavy z města jim nebudou diktovat, jak mají žít. Na něco přece chcípnout musí, cituji souseda, tak ať si Pepa klidně čudí. Že je Pepa ke svému okolí mimořádně bezohledný, zřejmě nevidí, nebo vidět nechce. Chodili spolu do školy, později na pivo, hrají společně za vesnický oddíl fotbal nebo něco jiného, společně působí v požárním sboru či u myslivců, zkrátka proti sobě nepůjdou. Leckdy je čudil sám zastupitel.

Přitom i při dnešní bezzubé legislativě existují způsoby, jak problém řešit, nebo alespoň zmírnit. Třeba v malé obci na Ostravsku se rozhodli, že domy pravidelně obejdou a barvu kouře změří podle Riegelmannovy metody. Ta je navíc legislativně schválená. Měří se jako ve škole na stupnici od jedné do pěti, kdy jedna je výborně, pět nedostatečně. Na sankce ani nemuselo dojít, už fakt, že chodí kontroly, ovzduší v obci dramaticky zlepšil. Čudilové si dali pozor. Takže to vědí. Vědí, že dělají něco, co by neměli, za co by mohli dostat pokutu. Škoda, že se bojí jen jí. Ještě lépe na to šli v Německu, kde jednou za dva roky kominík do komína zasune sondu, odsaje vzorek spalin a změří koncentraci CO2 (oxid uhelnatý) a prachu. Není o čem debatovat, jasný důkaz, topíš buď dobře, nebo špatně. Když špatně, odstraň závadu, přijdu zase.

Žádné sáhodlouhé rozpravy v parlamentu o tom, jestli vás musí, nebo nemusí dotyčný pustit do své kotelny. Jednoduché jako facka, stejně jako vám přijdou odečíst spotřebu elektrické energie nebo vody. Zvláštní je, že v případě odečtů se nikdo neptá, jestli se mi to líbí, zatímco zkontrolovat čím a v čem topím, je najednou zásah do soukromí. Vůle něco změnit v případě kouřících komínů u nás zdá se není. Tlak by musel vyjít od lidí, a ti zatím na obecní úřady netlačí, bohužel.

Ovzduší na venkově je totiž v posledních letech horší než ve městech a mohou za to právě lokální topeniště. Zatímco množství emisí z průmyslové výroby od roku 2000 setrvale klesá, ovzduší se nelepší. Alarmující je zejména neustále se zvyšující množství polétavého prachu, tzv. PM, které se z velké části dostává do ovzduší právě z lokálních topenišť. Polétavý prach je pro zdraví navíc mimořádně škodlivý, jelikož se jedná o koncentraci látek, které jsou tak malé, že dlouho trvá, než se usadí.

Třeba to jen neumí

To, co nám vychází z komína, ovlivňují čtyři parametry – kdo topí a jak to umí, či neumí, čím topí, v čem topí a jak se o kotel stará. V každém případě ten, kdo čudí, nejen, že obtěžuje okolí, ale zároveň topí neefektivně. Za hodně peněz málo muziky. To je argument, na který by mohli slyšet i ti, jimž je čistota vzduchu v jejich okolí putna.

Kouř hranici pozemku nerespektuje a zodpovědný za to, co komu stoupá z komína, je majitel domu. Neboli viník je jasný. Na druhé straně nemusí vždy jít o špatný úmysl. Třeba dotyčný jen neumí topit.

První chybou, které se často dopouštíme, je, že topíme nedostatečně vyschlým dřevem. S kilem mokrého dřeva pak přiložíme i půl kila vody a ta, jak známo, nehoří. Nejdříve se palivo v ohništi musí ohřát a vysušit, což spotřebovává energii, takže teplota v topeništi bude nižší. Kromě toho, že tímto způsobem vyprodukujeme velké množství znečišťujících látek, málo se ohřejeme. Je to neefektivní a neekologické.

Další chybou zejména máme-li starší kotel na uhlí s ručním přikládáním, je, že ho z pohodlnosti naložíme po okraj, jenže si tím doma vytvoříme saunu, takže zavřeme všechny přívody vzduchu a obsah začneme dusit a dehtovat. I proto je ideální, navíc mnohem pohodlnější,  automatický kotel, který si vše řídí sám. Na nás je, abychom přiložili, vybrali popel a jinak na něj pokud možno vůbec nesahali. Pak to může fungovat.

Ideální kotel neexistuje

Shodneme se asi v tom, že každému z nás jde o to mít doma teplo za co nejméně peněz. Většině z nás i o to, abychom co nejméně škodili sobě i okolí.

Jaký kotel je ideální, přesto nelze jednoznačně říct. Každý máme jiné výchozí podmínky. Kotelna s automatickým kotlem na pelety bude čistší než ta s kotlem na uhlí. Výhodou dřevěných pelet je minimální množství odpadu, zatímco uhlí ho vyrobí podstatně víc. Kromě toho popel z uhlí je mnohem prašnější než ten ze dřeva, a mnohem víc se s ním tzv. nadělá. Pokud uhlí spálíte v kvalitním, ideálně automatickém kotli, ovzduší by vadit nemělo. Pro domácnosti se navíc prodává s parametry, které určují jak výhřevnist, tak koncentraci síry. Jenže jsme zase u kontroly. Kontroluje někdo, odkud si dotyčný uhlí dovezl? Ale zpět ke způsobům topení. Kdo nechce skládat uhlí a vynášet popel, zvolí kotel na dřevo, jenže někdo jiný třeba nemá zahradu, kde by dřevo sušil, další nemá komín, takže bude volit kotle na plyn, elektriku nebo tepelné čerpadlo. Hodně také záleží na stavu objektu, který vytápíte. Jak je veliký, jaká máte okna, stěny, podlahy, jestli bydlíte v patře, nebo v přízemí a taky jak jste teplomilní.

Každý má tepelný komfort někde jinde, ale měl by zvážit, jestli musí vytápět všechny místnosti a jestli všude musí mít teplotu vyšší než dvacet stupňů. To je otázka, na kterou by si každý měl odpovědět, protože, ať zvolíte jakýkoli druh vytápění, nejlevnější je energie, kterou nespotřebujete. Takže pokud máte kotel na uhlí s ručním přikládáním a bydlíte v rodinném domku (na rekreační objekty se dotace nevztahují), zkuste si zažádat v poslední vlně o dotaci, třeba uspějete a ulevíte tak sobě i svému okolí. (více na dotaceprolidi.cz).

Komentáře

You must be logged in to post a comment Login