Krásné, jedlé a užitečné. Keře, které mají víc než jednu funkci

Ještě před pár lety bývalo rozdělení zahrady poměrně jasné. Okrasné keře měly zdobit, ovocné keře plodit. Dnes se na zahrady díváme trochu jinak. Stále více lidí hledá rostliny, které zvládnou obojí. Potěší na pohled, nabídnou zajímavé květy nebo podzimní zbarvení, a navíc přinesou úrodu, kterou lze využít v kuchyni. 

Muchovník si pozornost opravdu zaslouží 

Je zvláštní, že se o něm ještě před patnácti nebo dvaceti lety téměř nemluvilo. Dnes ho člověk potkává na nových zahradách stále častěji a není těžké pochopit proč. První roky po výsadbě nevypadá nijak mimořádně. Kdo čeká efektní solitéru, může být dokonce trochu zklamaný. Jenže pak přijde jaro a větve se zaplní bílými květy. V létě se začnou ztrácet plody, protože je postupně ozobávají ptáci nebo děti. A na podzim? Tehdy většina lidí definitivně pochopí, proč má muchovník tolik příznivců.  

Zatímco některé keře na konci sezony jednoduše zežloutnou, muchovník umí zahradu rozzářit odstíny od oranžové až po temně červenou. V některých letech bývá jeho podzimní vybarvení působivější než samotná úroda. Plody dozrávají postupně a málokdy se dočkají dlouhého skladování. Obvykle zmizí přímo z keře. Chuť bývá sladká, bez výrazné kyselosti, a právě proto se muchovník často stává oblíbeným i u lidí, kteří běžně ovocné keře nepěstují. 

Kamčatská borůvka sklízí dřív než jahody 

Některé rostliny si získají oblibu tím, že přicházejí s úrodou ve chvíli, kdy je zahrada ještě poměrně prázdná. Přesně to platí pro kamčatskou borůvku. Na první pohled nepůsobí nijak nápadně. Teprve během sezony ukáže, proč si zaslouží pozornost. Podlouhlé modré plody dozrávají často už v době, kdy jahodníky teprve začínají nasazovat první plody. Pro netrpělivé zahrádkáře je to příjemný bonus. Keř navíc snáší mrazy, bývá dlouhověký a nevyžaduje tolik péče jako klasické kanadské borůvky. 

Málokdo si uvědomuje, že některé jedlé keře mohou nahradit část klasického živého plotu. Dřín, arónie nebo rakytník vytvoří časem hustou stěnu a navíc nabídnou květy, plody i úkryt pro ptactvo. Zdroj: Pixabay

Arónie si zaslouží druhou šanci 

Temnoplodec, známější pod názvem arónie, dlouho patřil mezi rostliny, které si lidé spojovali spíše s užitkovou zahradou než s okrasnými výsadbami. To je ale trochu škoda. Na jaře se obsype drobnými bílými květy, během léta vytváří lesklé tmavé plody a na podzim patří k nejvýrazněji zbarveným keřům vůbec. Jeho listy často přecházejí do sytě červených odstínů, které na zahradě nepřehlédnete. Plody mají svéráznou chuť a málokdo je jí přímo z keře ve velkém množství. O to lépe se však uplatní ve šťávách, marmeládách nebo domácích sirupech. 

Dřín, který na sebe nespěchá 

Existují rostliny, které si člověk zamiluje až po čase. Dřín obecný je jednou z nich. Na první pohled nepůsobí tak efektně jako některé moderní kultivary okrasných keřů. Jenže pak přijde konec zimy a dřín rozkvete drobnými žlutými květy v době, kdy většina zahrady ještě spí. Později následují červené plody, které byly v českých zemích ceněné už dávno předtím, než se začalo mluvit o superpotravinách.  

Rakytník není jen pro milovníky vitamínů 

Rakytník si většina lidí vybaví ve chvíli, kdy přijde řeč na vitamín C. Byla by ale škoda vnímat ho pouze jako zdroj zdravých plodů. V době dozrávání působí zářivě oranžové bobule téměř exoticky. V kombinaci se stříbřitými listy vytvářejí efektní kontrast, který na zahradě okamžitě přitáhne pozornost. Je pravda, že sklizeň nebývá úplně zábavná a keř potřebuje dostatek prostoru. Pokud mu však vhodné místo dopřejete, odmění se nejen úrodou, ale i nezaměnitelným vzhledem. 

Přestože mají podobné názvy, kdoulovec a kdoule (kduloň obecná) jsou dvě odlišné rostliny. Kdoulovec je obvykle nižší, často trnitý keř, který na jaře upoutá nápadnými květy v odstínech červené, oranžové nebo lososové. Zdroj: Pexels

Kdoulovec překvapí víc, než se zdá 

Kdoulovec bývá často vysazován čistě jako okrasný keř. Na jaře se totiž doslova ztratí pod množstvím nápadných květů v odstínech červené, oranžové nebo lososové. Méně lidí už ví, že na podzim vytváří aromatické kyselkavé plody, které lze využít podobně jako kdoule. Díky vysokému obsahu pektinu se výborně hodí do želé, marmelád nebo domácích likérů. Právě kdoulovec patří mezi rostliny, které nejlépe dokazují, že hranice mezi okrasnou a užitkovou zahradou bývá často zbytečně ostrá. 

Bez, který už dávno nepatří jen k plotům 

Ještě nedávno měl černý bez pověst keře, který patří někam na okraj zahrady nebo k polní cestě. Jenže novější odrůdy mu daly úplně jinou tvář. Některé mají téměř černé listy, jiné zaujmou růžovými květy a na záhoně působí spíš jako okrasná rarita než jako rostlina, kterou znali už naši prarodiče. 

Mnoho lidí si pod černým bezem představí klasický keř se zelenými listy, jaký roste na venkově podél cest nebo na okrajích zahrad. Během posledních desetiletí se však vyšlechtila řada kultivarů s tmavě purpurovými listy, které na záhoně působí téměř exoticky. Právě díky nim si bez našel cestu i do moderních okrasných výsadeb. Zdroj: Pexels

Na jeho využití se ale nic nezměnilo. Když se na jaře rozvoní květenství, málokterý milovník domácích sirupů odolá. A na konci léta přicházejí na řadu tmavé plody, ze kterých vznikají šťávy, džemy nebo tradiční bezinkové dobroty. Právě v tom spočívá kouzlo černého bezu. Dokáže být ozdobou zahrady a zároveň si zachovat všechno, kvůli čemu ho lidé pěstovali po generace. 

Zdroj info: Atlas rostlin, Zahrádkářská poradna