Jedlá, nenáročná a především užitečná. Proč si nyní vysadit lichořeřišnici?

Když se lichořeřišnice v zahradě rozjede naplno, bývá najednou úplně všude. Přepadává přes okraje záhonů, plete se mezi rajčata a každý den přibydou další výrazné květy. A právě tehdy většina lidí zjistí, že ji vlastně nepěstuje jen kvůli tomu, že hezky vypadá. Mšice často obsadí právě ji místo zeleniny vedle, květy se dají utrhnout rovnou do salátu. Žádné složité hnojení, neustálé zaštipování ani speciální péči. Možná i proto se k ní tolik zahradníků po letech znovu vrací. Lichořeřišnice totiž patří k rostlinám, které jsou v zahradě skutečně užitečné. Nejen na pohled, ale i prakticky. 

Jak ji využít proti škůdcům 

To nejzajímavější na lichořeřišnici bývá často vidět až během léta. Zatímco rajčata nebo papriky zůstávají relativně čisté, na listech lichořeřišnice se objeví kolonie mšic. A právě v tom je její síla. Funguje totiž jako takzvaná lapací rostlina. Mšice dávají často přednost právě jí, takže se jen v menší míře přesouvají na zeleninu. Neznamená to, že by zahradu úplně ochránila před škůdci, ale při rozumném kombinování rostlin umí tlak škůdců výrazně snížit. 

Velmi dobře funguje poblíž rajčat, fazolí, okurek, cuket nebo košťálovin. Mnoho zahradníků ji vysazuje přímo po okrajích záhonů, kde vytvoří hustý porost a zároveň přitáhne část škůdců k sobě. Praktické je i pěstování mezi rajčaty ve skleníku nebo u vyvýšených záhonů, odkud může volně přepadávat dolů. 

Důležité je ale vědět jednu věc: pokud je rostlina silně napadená mšicemi, je lepší nejvíc poškozené části odstranit. Jinak se mohou škůdci dál množit. Lichořeřišnice zároveň láká včely, čmeláky a pestřenky. A právě pestřenky patří mezi přirozené predátory mšic. V dobře fungující zahradě tak často vznikne přirozená rovnováha bez nutnosti postřiků. 

Lichořeřišnice velmi dobře funguje jako živý mulč. Když ji necháte rozrůst pod rajčaty nebo okurkami, pomáhá stínit půdu a ta pak v létě nevysychá tak rychle. V horkých dnech je rozdíl opravdu znatelný. Zdroj: Pexels

Jedlá květina, která není jen na ozdobu 

Květy lichořeřišnice se v posledních letech objevují v restauracích i na sociálních sítích, ale nejde jen o efektní dekoraci. Rostlina je skutečně chutná a v kuchyni překvapivě univerzální. Květy mají lehce pikantní chuť připomínající řeřichu nebo ředkvičky. Hodí se do letních salátů, pomazánek nebo na obložené chleby. Výborně fungují třeba s čerstvým sýrem, kozím sýrem nebo máslem.  

Jedlé jsou i listy. Nejlepší bývají mladé, které nejsou ještě příliš tuhé. Nasekané se hodí do bylinkového másla, pesta nebo do tvarohových dipů. Zajímavostí jsou také nezralá semena. Když se naloží do octového nálevu, používají se podobně jako kapary. Při sklizni platí jednoduché pravidlo: sbírejte jen rostliny, které nebyly chemicky ošetřené. Ideální je sklízet ráno, kdy jsou listy i květy nejšťavnatější. 

Pěstování zvládnou i začátečníci 

Pokud existuje letnička vhodná pro úplné začátečníky, lichořeřišnice je jeden z nejlepších kandidátů. Není citlivá na půdu, rychle klíčí a dobře snáší i horší podmínky. Semena se vysévají přímo ven přibližně od poloviny května. Klíčení bývá rychlé, zvlášť když semena před výsevem na několik hodin namočíte do vody. 

Pokud chcete opravdu hustý porost, vysévejte semena po dvou až třech do jednoho místa. Rostliny se rychle spojí a vytvoří kompaktní koberec. Zdroj: Pixabay

Častou chybou bývá příliš výživná půda. Když má lichořeřišnice moc dusíku, vytvoří obrovské množství listů, ale málo kvete. Pokud tedy chcete záplavu květů, nepřehánějte to s hnojením. Dobře roste na slunci, ale zvládne i lehký polostín. V květináči potřebuje pravidelnější zálivku než na záhoně. 

Při výběru odrůdy záleží hlavně na tom, kam ji chcete vysadit. Nízké keříčkové typy se hodí do truhlíků nebo na okraje záhonů, zatímco pnoucí odrůdy dokážou během léta pokrýt plot, pergolu nebo jednoduchou oporu v zeleninové části zahrady. Právě pnoucí formy působí v zahradě velmi přirozeně a vytvářejí bohaté kaskády květů. 

Pokud ji necháte pnout po pletivu, umí během léta vytvořit částečné zastínění. Na balkoně nebo terase tak může posloužit i jako lehká sezonní clona. Výhony jsou poměrně křehké, proto je lepší rostlinu včas navádět. Jakmile se příliš rozroste a zamotá, hůř se upravuje bez poškození. Zdroj: Pexels

Semena si snadno uchováte sami 

Lichořeřišnice patří k rostlinám, u kterých není problém získat vlastní osivo. Po odkvětu vytváří zelené tobolky se semeny, která po dozrání samovolně opadávají. Stačí je posbírat, nechat dobře proschnout a uložit na suché místo. Klíčivost si obvykle drží několik let. Mnoho rostlin se navíc vysemeňuje samo. Pokud tedy necháte část semen na záhoně, často vás další rok překvapí novými rostlinami bez jakékoliv práce. 

 Zdroj info: Přírodní zahrady, Atlas rostlin, Sazenička