FORÊT – bytový dům od A až do Zet

Čtu newslettery. Všechny. Nijak zvlášť pečlivě, sjedu je v rychlosti, jen si vytvořím paměťovou stopu a přesunu je okamžitě do odstraněné pošty – pořádek ve složkách nade vše! Někdy mi pak trochu déle trvá vzpomenout si, kde jsem danou věc viděla, ale VÍM, že už jsem ji někde viděla, a obvykle si i vzpomenu. A tak když přišel newsletter od firmy Antonio Lupi, mechanicky jsem jej otevřela jako obvykle a hle! Na webu přibyla záložka realizace a v ní bytový dům.

A protože to bylo asi tři týdny před odletem na dovolenou, a protože mám v hledáčku zde v Praze bytový dům Panna a Baba, který má jako první projekt v ČR také sanitu Antonio Lupi ve standardu, bylo nad slunce jasné, že bytový dům FORÊT navštívím. A že je v Bogotě? No a! Vždyť tam právě letím! A tak jsem sedla a napsala do Antonio Lupi email, zda by bylo možné projekt navštívit. Myslím, že ty dva dny, než přišla odpověď, si ťukali na čelo, proč by chtěl někdo v rámci své dovolené pracovně navštívit cokoliv, ale kontakt na paní Eriku mi poslali. A my ženy se umíme domluvit velice rychle, když chceme.

Do všech bytů se vstupuje přímo z výtahu

Paní Erika je snem každého vystavovatele. Předloni odjela do Milána na výstavu Salone del mobile, oběhla je a rovnou na místě si materiály vybrala a objednala. A myslím, že těm několika vyvoleným, se výstavní plocha bohatě, bohatě zaplatila. V tomto komplexu je celkem 54 bytů, z nichž 4 jsou penthousy a ostatní mají výměry 280 (A) a 383 (B) m². Penthouse jsem neviděla. Byly už všechny prodané, a tak jsme ctili soukromí majitelů. Oba typy „standardních“ bytů jsme ale viděli. Ty uvozovky jsou, myslím, vzhledem k metrážím, zcela na místě. V bytě B bych se já bez mapy a buzoly prakticky neobešla a šatna byla velká tak, že jsem musela udělat panoramatickou fotku, abych ji vyfotila celou. Mimochodem – šatny a skříně jsou od italské firmy Poliform. Italské jsou i kuchyně, řada Genius Loci od Valcucine, stejně jako kuchyňské baterie (Gessi) a kuchyňské desky (Lapitec). Kuchyním už se mnoho let nijak hlouběji nevěnuji, takže lišta, do které si můžete zacvaknout zásuvku, kde zrovna potřebujete, a nemusíte jich mít plnou kuchyň, se mi líbila velmi. Konec běhání s kuchyňským pomocníkem tam a zpátky podle toho, kde máte zrovna volnou zásuvku!

Jak už jsem předeslala, ve standardu v koupelnách je sanita firmy Antonio Lupi. Umyvadla, koupelnový nábytek v provedení vysoký lesk, volně stojící vany, umyvadla do prostoru a baterie k nim, koberce do hlavních koupelen a v neposlední řadě i corianová do zdi zapuštěná umyvadla, která byste nalezli na WC ve společných prostorách domu. Veškeré umyvadlové stojánkové baterie, baterie ze zdi a sprchové sloupy jsou pak od německé firmy Hansgrohe; zde jsem obzvláště excelovala, co se zboží znalectví týče, a když jsem zajásala nad WC japonské firmy TOTO, kterou osobně považuji za Rolls-Royce mezi sprchovacími toaletami, musela jsem vypadat jako pravý a nefalšovaný blázen.

Světla byla belgická, dlažby polské a obklady v koupelnách ze Španělska. Erika zkrátka Evropu tak nějak hezky podělila celou a nezanevřela ani na domácí produkci – veškeré posuvné sprchové dveře jsou od kolumbijského výrobce. Byty měly vysoké stropy, a tak i skla sprchových koutů měla minimálně 220 cm – to je pro mne už dlouhá léta taková záhada – čím je národ vzrůstem menší, tím vyšší sprchové kouty vyrábí. A že v Kolumbii malí jsou, protože paní Erika mi byla jen někam po bradu, a to já sama jsem jako ustřelené tenisky. Neposlušné tenisky.

Do zdi vestavné umyvadlo Strappo, Antonio Lupi Design a stěrka

Ve společných prostorách domu jsou pak krom toalet i bazén, posilovna, dětská herna spojená se společenskou místností plně vybavenou kuchyní a barem, takže veškeré dětské oslavy lze pořádat zde a nemusíte si nikoho brát do bytu, velkorysá jednací místnost s oválným stolem a kino. Sloupy v prostoru jsou obloženy kůží a hojně je všude využívána stěrka. Několikrát mi zdůrazňovali, že veškeré stěrky realizoval místní umělec. V duchu jsem přemýšlela, kolik to tak muselo stát, ale tajemství jsme posléze odhalili – místní umělci jsou ti, kteří hojně realizují i graffiti, a – věřte tomu nebo ne – velice často na objednávku a dostávají za ně zaplaceno. Epický způsob, kterým jsme tajemství odhalili, si nechám až na konec.

V ložnici nechybí velké okno s výhledem do zahrady

Cena bytu je kolem 6000 USD/m², což mi vzhledem k tak vysokému standardu nepřijde přehnané, netuším ovšem, kolik stojí v Bogotě pozemky (v době naší návštěvy zbývalo prodat 17 bytů). V rezidenci FORÊT zkrátka nechybí vůbec nic a jak jednou přijedete domů, už vůbec nemusíte vycházet. Nemusíte, protože dost pravděpodobně ani nemůžete. Došlo mi to až mnohem později. V jižní části města mají ostnaté nebo žiletkové dráty nebo dráty pod napětím nad zděnými ploty. V severní části města se staví bytové komplexy tohoto typu a tam mají vrátné, ostrahu a ostraha v ruce obvykle svírá brokovnici. Ano, takovou tu pušku, co když z ní vystřelí v americkém filmu, zůstane ve dveřích díra jako vrata. A řeknu vám – vůbec jsem necítila pocit bezpečí.

Děkuji Erice za to, že mi prohlídku umožnila, odpověděla na všechny mé všetečné dotazy a nechala mě fotit úplně všechno. A děkuji Tomu, jehož jméno nesmím vyslovit, že mě za tahle náhlá vnuknutí stále ještě nezabil a absolvuje je se mnou.

A všem výrobcům vzkazuji – vystavujte, má to smysl! Nikdy nevíte, kdy se Erika zase v Evropě ukáže.

P. S. A teď slíbená historka o tom, jak jsme zjistili, že za graffiti se platí. Je krátká, nebojte se:
„A za kolik je u vás graffiti?“
 „Za tři roky natvrdo.“

A pak nám to vysvětlili.

Kontakty:  Pannababa,  Antonio Lupi, Foret

Fotogalerie: