Dostal jsem darem dům. Pak si moje matka vzpomněla na to, že má vlastně syna

Vyrůstal jsem v neúplné rodině, můj otec nás opustil, když mi byly méně než dva roky. Z nějakého důvodu moje matka vždy více milovala moji starší sestru. Trvalo to celé moje dětství a školní roky. Snil jsem o tom, kdy konečně dokončím školu a půjdu studovat do města. Za tímto účelem jsem studoval dobře a mé úsilí nebylo marné. Nastoupil jsem na univerzitu, ale moje matka se ani nezeptala, kam jsem nastoupil a kde se nachází můj kolej. Když jsem přijel po prvním ročníku do vesnice, uvědomil jsem si, že mě tam nikdo nečeká. A tak jsem se po setkání s několika přáteli znovu vydal do koleje. Uplynulo pět let.

 Volal jsem své matce a blahopřál jsem jí k narozeninám, ale místo vděčnosti se vždy ptala, jestli mám nějaký příjem, abych jí a mé sestře pomohl. Tehdy jsem neměl žádný příjem, kromě stipendia, a já jsem nemohl svým příbuzným pomáhat, za což se velmi urazili. Už když jsem začal pracovat, začal jsem jim posílat malé částky, ale ne často. Pronájem bytu čerpal značnou část z mého platu, ale moji příbuzní se znovu rozhodli, že s nimi prostě nechci komunikovat, a po čtyřech letech jsem o ně opravdu ztratil zájem. Nikdy se nezajímaly o to, jestli mám dost peněz na ty nejzákladnější věci.

Příběh pokračujte na další straně.