Inspirace

Jak a kde zřídit pracovnu v malém bytě

Od Lenka Zahradníková | 19.01.2017

Stále častěji se v mnoha firmách uplatňuje takzvaný home office. Tedy práce z domova. Pro zaměstnavatele to má výhodu, protože ušetří energie a zaměstnanec zase ušetří čas, který by jinak strávil na cestě do práce a z ní. Abychom však mohli pracovat pohodlně z domova, musíme si vytvořit vhodný pracovní kout.

Díky plochým obrazovkám již nepotřebujeme velkou pracovní desku, čemuž napomáhá i elektronická podoba dokumentů. Máme minimálně katalogů, brožur i listovních zásilek, zpravidla máme vše v emailové poště, případně vše potřebné najdeme na internetu. Proto nepotřebujeme ani velký úložný prostor. Stačí zásuvkový kontejner a několik polic. Nemáme-li místa nazbyt, pak postačí kout široký 90 cm v nouzovém případě i 80 cm, ale ten nesmí být sevřený mezi vysokým nábytkem, protože by nezbylo místo na lokty. Obecně platí pravidlo, že pro člověka se počítá 60 cm a k tomu 15 cm z každé strany pro ruce. Hloubka pracovní desky by měla být 60 až 80 cm.

Nemáte-li místa nazbyt, pořiďte si vestavěné skříňky vysoké až ke stropu.

Kam umístit pracovnu

Pro pracovní místo najděte prostor, kde budete mít klid na práci. Ideální je kout, který můžete uzavřít, například posuvnými dveřmi nebo závěsem. Poměrně důležité je, abyste na místo neviděli v době, kdy odpočíváte. Například zcela nevhodné je umístění pracovního místa do ložnice, kde se má jen a jen relaxovat a starosti nechat za dveřmi. O něco lepší je vymezit místo v části obývacího pokoje, někdy je vhodná i chodba. V rodinných domcích můžete využít také komunikační prostor nad schody. Pracovnu nikdy neumisťujte pod schody. Nepracovalo by se vám totiž dobře. Špatný pocit budete mít i tehdy, umístíte-li stůl zády ke dveřím. Budete mít stále nutkání otáčet se, abyste viděli, zda někdo nevešel do pokoje. Chybou je i umístění pracovního místa v rušné části bytu, tehdy se budete soustředit víc na pohyb v prostoru než na práci.

Pokud musíte pracovnu zřídit v ložnici, pak můžete za zády. Ovšem za předpokladu, že nebudete pracovat dlouho do noci a budete tak rušit drahou polovičku.

Když je opravdu málo místa

V některých domácnostech nenajdeme ani těch potřebných 80 cm volného prostoru, a tak si musíme poradit jinak. Jednou z variant je používat jídelní stůl jako pracovní. Díky kolečkům ho můžeme snadno přesunout z místa na místo. Tehdy máme kancelář v policích na stěně. Stůl k nim jen přisuneme a můžeme začít pracovat. Tato varianta je celkem praktická, přináší s sebou ovšem několik ale. Po určité době vás nemusí bavit neustálé uklízení pracovní plochy, také nemusí být zcela jednoduché jednoznačně oddělit čas stolování a čas pro práci. Na druhou stranu získáte poměrně velkou pracovní plochu. Další možností mohou být speciální prvky, které se přichytí ke stěně a skrývají hned dvě věci najednou. Po rozložení získáte stolek a část, která zůstává na stěně, je určena pro ukládání.

Tento prvek se nevěší na zeď. Má minimální hloubku a postaví se jen ke stěně. Po otevření dvířek poskytuje vše potřebné k práci. Kabeláž je schovaná také do útrob.

Jídelní židle není pracovní

Častou a bohužel i velkou chybou je u pracovního místa používat jinou židli, než je pracovní. Doma nejčastěji sedíme na jídelní židli, někdy barové někdo dokonce i v křesle. Trávíme-li několik hodin denně u počítače, pak bychom se měli starat o to, abychom u počítače seděli především zdravě.

Důležitou částí každé pracovní židle je opěrka zad, a to v bederní části. Tady musí být vždycky pevná a tvarovaná. Opěrka by měla záda jako by obepínat, ideální jsou modely, které jsou vybaveny speciálním mechanizmem umožňujícím přesné nastavení rádiusu obepnutí. Jinak širokou bederní část má stokilový muž a jinak zase drobná žena. Z tohoto důvodu by každá pracovní židle měla mít nastavitelnou výšku opěrky, aby ta část, která má podporovat bederní oblast, byla na správném místě. Další bodem zajišťujícím pohodlné sezení je měkký dosed. Ten zaručuje plynový píst, který je už standardně u většiny kancelářských židlí. Některé židle jsou vybaveny takzvanou synchromechanikou. Představme si, jak se pohodlně usadíme do židle a opřeme se. Opěradlo by se automaticky mělo zatlačit směrem dozadu a zpříjemnit sedící polohu, nohy by však stále měly být ve stejném úhlu. U židle, která nemá synchromechaniku, se automaticky zvedne sedací část a zatlačí na nohy. Ty se začnou odkrvovat a necítíte se příjemně. Základnu každé kvalitní židle tvoří pětiramenný kříž (nikdy ne 4 ani 6 ramen!) zpravidla opatřený kolečky. Ta se určují podle kvality podlahové krytiny, rozeznáváme kolečka na tvrdou nebo měkkou podlahovinu. Ti, kteří se nechtějí zabývat nastavováním židle, existují modely se speciálním mechanismem, který automaticky podle váhy sedící osoby upraví přítlačnou sílu opěrky zad. Tím je bederní oblast zaopatřena podle potřeb, výšku sedáku si pak snadno uživatel upraví pomocí klasické zvedací páky.