Zahrada
Chybí vám ve městě vlastní záhonek? Porozhlídněte se po komunitních zahradách
Život ve městě má spoustu výhod – vše je na dosah, kavárny zaplavují vůní čerstvé kávy a ulice, které nikdy nespí. Ale když se člověku zasteskne po hlíně za nehty a rajčatech z vlastního keříku, betonová džungle nenabízí mnoho prostoru. Nebo snad ano?
Pro starší generaci, která dřív trávila na zahradě celé dny, může být ztráta přímého kontaktu s půdou smutná změna. Ale když už není sil na velký pozemek za městem, komunitní zahrady nabízejí ideální kompromis – malé, snadno udržovatelné záhonky. Zdroj: Pexels
Zahrada pro každého, i bez vlastní zahrady
Komunitní zahrady nejsou žádnou novinkou. V našich městech vznikají už řadu let, ale teprve v poslední době zažívají skutečný rozkvět. A není divu. Po pandemii, která uzavřela lidi v bytech, zesílila potřeba kontaktu s přírodou. Po době, kdy jsme byli zavření doma, začala být pro mnoho lidí důležitější než kdy dřív jednoduchá touha – být venku, něco tvořit rukama a vidět, jak něco roste. A právě komunitní zahrady se staly odpovědí. I když člověk bydlí v paneláku a nemá ani balkon, může si díky nim zasadit vlastní rajče, mátu nebo měsíček.
Zahrady obvykle fungují formou spolku nebo sdružení – lidé si pronajímají malé záhonky, ale o celý prostor se starají společně. Každý přiloží ruku k dílu, ale zároveň má svoje místo, kde se může realizovat. Někde se pracuje samostatně, jinde se o záhony pečuje společně a výsledky se sdílí. Vždy ale platí jedno: komunitní zahrada je víc než jen místo k pěstování. Je to prostor setkávání, spolupráce a sdílení.
Venkovní dlažba se pokládá na terče: Jak na to?
Media error: Format(s) not supported or source(s) not found
Stáhnout soubor: https://www.homeincube.cz/wp-content/uploads/2023/10/ptacek_alliq_NR.mp4?_=1
Zpátky k přírodě a sousedům
V rámci městského života si jsou lidé často cizí. Lidé se míjejí na chodbách domů, ve výtazích a na ulicích, aniž by se kolikrát pozdravili. Komunitní zahrady proti tomu staví příjemně jednoduchý model – poznat se skrze společnou práci. A je jedno, jestli si jdete zasadit dýni, nebo se jen podívat, jak ostatním klíčí saláty. Zahradničení zkrátka spojuje. Navíc, když se sejde skupina lidí, kteří sdílí lásku k pěstování a péči o krajinu, vzniká přirozené společenství. Lidé si radí, vyměňují semínka i recepty, pořádají sousedské slavnosti nebo společně kompostují. Zahrada se stává místem, kde se život zpomaluje a vrací k jednoduchosti.
Nábytek na míru vašeho bytu
Ekologie v praxi
Pěstování vlastní zeleniny je udržitelnější než nákup v supermarketu, to dnes ví skoro každý. Ale komunitní zahrada přináší ještě víc: sdílené nástroje, lokální kompost, omezení chemie, sběr dešťové vody, výměna osiva, důraz na permakulturní principy. Kdo do ní vstoupí, často zjistí, že ekologie se dá žít mnohem přirozeněji než jen tříděním odpadu. Zajímavým trendem jsou také zahrady v industriálních zónách. Staré brownfieldy se proměňují v zelené oázy. Tam, kde dřív stály sklady nebo chátrající dílny, dnes klíčí salát a levandule. Tato proměna má silný symbolický rozměr. I zanedbané místo může znovu ožít.
Na společných záhonech se většinou preferuje pěstování bez pesticidů. Místo postřiků se používají přírodní prostředky – kopřivová jícha, kávová sedlina proti slimákům nebo výsadba rostlin, které odpuzují škůdce. Zdroj: Unsplash
Místa, kde to žije
V každém větším městě dnes najdete komunitní zahrady, které stojí za návštěvu. Každá zahrada má jiná pravidla. Někde se platí malý roční poplatek, jinde stačí zapojit se do péče o společné záhony. Některé zahrady vznikly z grantů nebo s pomocí města či větší firmy z okolí, jiné jsou čistě komunitní iniciativou. Důležité je, že jsou otevřené a že vítají nové členy, a to zkušené zahrádkáře i naprosté začátečníky.
Co vám komunitní zahrada dá?
Nejde jen o úrodu. Člověk si z komunitní zahrady často odnáší víc než plný košík ředkviček. Získá nové přátele, naučí se něco o permakultuře, oživí vztah k přírodě. Pro děti je zahrada neocenitelná škola života – pochopí, že paprika neroste v igelitovém pytlíku a že žížaly jsou kamarádky. Pěstování v komunitní zahradě také zklidňuje. V době, kdy je vše rychlé a digitální, je práce s hlínou balzámem na nervy. Nejde to uspěchat. Co jste zaseli, musí vyrůst postupnými krůčky. A mezitím máte čas si povídat, pozorovat, dýchat.
Děti milují záhony, které voní, šustí a chutnají. Zasaďte s nimi měsíček, mátu, jedlé květy nebo jahody. Pěstování je skvělý způsob, jak je nenásilně učit trpělivosti a péči. Zdroj: Unsplash
Zahrada jako laboratoř chutí
Jedním z nečekaných benefitů komunitního pěstování je objevování zapomenutých nebo neznámých plodin. Zatímco v obchodech najdete stále tytéž druhy zeleniny, na sdílených záhonech se často experimentuje. Někdo zkusí černý kořen, jiný přinese semínka mangoldu z dovolené v Itálii, a někdo další nasadí starou českou odrůdu hrášku po babičce. Taková pestrost přináší nejen nové chutě, ale i příležitost poznat příběhy a tradice, které se vážou k pěstování. Komunitní zahrada se tak stává malou gastronomickou laboratoří, ať už si z plodů uvaříte lečo, nebo je sníte ještě na záhonku.
Jak se zapojit?
Základem je zjistit, kde ve vašem městě komunitní zahrady fungují. Zkuste hledat na sociálních sítích, v městských infocentrech, nebo se prostě zeptejte v kavárně za rohem – často se o zahradách ví právě přes známé. Mnohé komunitní zahrady mají webové stránky nebo profily, kde najdete kontakty i pravidla. Pokud vás žádná zahrada neosloví nebo ve vašem okolí žádná není, možná právě vy můžete být tím, kdo založí novou. Stačí pár sousedů, kousek půdy a chuť tvořit. Města v posledních letech těmto projektům často fandí, takže je poměrně snadné získat podporu od města nebo místních spolků.
I na malém záhonku se dá kouzlit s prostorem. Vertikální pěstování pomocí opor, palet nebo závěsných nádob umožní využít místo naplno. Zdroj: Unsplash
Zdroj info: Lesní Klub, V souladu s přírodou, Zahrádkové osady
You must be logged in to post a comment Login