Něžný výsek JK

(BUĎ!) jak malej Jarda

Od   | 

„Sen, jak stojím sám na prázdném výstavišti, už je pryč. Teď s pocitem, že je to odpracované, a maléry, které případně nastanou, se daly jen těžko předpokládat, spím dobře.“

Také cítíte tu hrdost, že jste Češi, když se komukoliv od nás povede nějaký mimořádný výkon? Ať už je to Petra (Kvitová), když z kurtu vymete Serenu (Williams), hokejisté, kteří naši malou zemi v zámoří úspěšně prezentují už léta, Otto Wichterle a kontaktní čočky, o mladých dravcích pohybujících se ve světovém businessu ani nemluvím. A úplně stejně hrdě jsem sledovala veškeré dění kolem oslav 115. výročí značky Harley–Davidson.

Zprávu v úvodu mi poslal Jarda Vavřina někdy ve druhé polovině června. Přípravě téhle akce se věnovali dva roky. Dal svoji hlavu na špalek. Dokázal, že se motocyklovou mekkou stala na čtyři dny Praha. S rozpočtem, z jehož výše by se většině lidí podlomila kolena. Pro vaši představu je to tolik, kolik je rozpočet Státního fondu pro rozvoj bydlení na letošní rok na Program 600.

Když mi vyprávěl, jak to celé vzniklo, co všechno to obnášelo a kolik toho museli vymyslet a zařídit, promítla jsem si v hlavě všechny ty rozhovory, které s námi po celou dobu vedl na facebooku. Někdy to bylo takové to tlachání o ničem, ale jindy jsme díky němu (respektive přihlášenému účastníkovi) například zjistili, že existuje ostrov Jersey. Leží mezi pobřežím Francie a Británie v Lamanšském průlivu. Věděli jste to? Vzpomněla jsem si, kolikrát a jak trpělivě vysvětloval všem pořád dokola, jak je to s dotací od středočeského kraje (to jsou takové ty „kauzy“, co by se kauzami nestaly, kdyby novináři napsali nejen A, ale i B). Ta trpělivost možná pramení z jeho původního povolání – je vystudovaný učitel. Teprve nyní jsem si zkrátka uvědomila, kolik času s námi strávil, a jak moc jsme ho museli zdržovat. Ukazoval mi zprávy od dvoumetrových, stokilových chlapů, kteří mu děkovali, a přiznávali, že během spanilé jízdy brečeli štěstím. Vyprávěl mi historky, které prověřily sílu, charakter i umění improvizace. Protože největší joke, který by nepředpokládal vůbec nikdo, nakonec předvedlo výstaviště samotné. Všechno zvládli.

 

Pročítala jsem si poctivě komentáře na facebooku. A fakt jsem na ně byla pyšná, na ty naše kluky pořadatelské. A o to víc mě mrzelo, že jediné negativní komentáře, na které jsem narazila, byly – od Čechů. A bylo mi to líto, ale asi mnohem víc jsem byla naštvaná. Přemýšlím, kdy naposledy, nebo zda vůbec proběhla na holešovickém výstavišti akce takového rozsahu. A přemýšlím, co je to za zvláštní rys v naší povaze.

Na výstavišti stál nakonec on a dalších 110 tisíc návštěvníků, z nichž 65 tisíc dorazilo na motocyklech. Jednoznačně nejstarším účastníkem byl motorkář z Říma (ročník 1936), nejdelší trasu na oslavy ujel motorkář z Číny (aby odsud pokračoval do Berlína), nejstarší motocykly k nám přijely z Německa (HD, V-Twin, rok 1915) a Finska (HD, V-Twin, rok 1927). A účastníci byli ze 77 zemí světa.

Byli tam všichni. Všichni, jenom já ne! Protože já jsem byla kde? Já jsem byla v Estonsku. Ale pod okny mi projíždělo deset motocyklů za hodinu a takřka naproti byl obchod s oblečením a doplňky Harley Davidson. A to prostě nemohla být náhoda.

P. S. Lenko, samozřejmě jsem se zeptala, kde bydlí motorkáři, když někam jedou. A mám Ti vyřídit, že jako všichni normální lidé – v hotelech! 😉

Jaroslav Vavřina (50, narozen ve znamení býka)

  • vystudovaný pedagog
  • 15 let v reklamě, 15 let u motocyklů a dále se uvidí
  • otec 3 synů
  • majitel motocyklů Harley-Davidson z let 1918, 1943, 1970, 2003 a 2018
  • milovník italské a asijské kuchyně
  • oblíbený nápoj – cold brew
  • oblíbený sport – muay thai a prkna všeho druhu
  • zvláštní znamení – neuvěřitelně modré oči

Fotogalerie:

Foto: Benedict Campbell, Petr Lusk, Jan Altner, soukr. archiv Jaroslava Vavřiny


You must be logged in to post a comment Login