Zahrada

Anglické zahrady – zelené skvosty Evropy

Od   | 

Osmnácté století dalo vzniknout snad těm nejkrásnějším zahradám a parkům v Evropě, tedy těm anglickým. Postarala se o to především takzvaná anglická krajinářská škola, která se ve tvorbě zahrad snažila přiblížit bájné Arkádii – oblasti, kde pastýři pasoucí ovce žijí poklidným a ničím nerušeným životem. Devatenácté století bylo pro tento směr zahradní a krajinářské tvorby vrcholným obdobím, kterým se můžeme dnes inspirovat.

Romantismus, přirozenost a nekonečno, tři slova plně charakterizující anglické zahrady, jež jsou typické zejména svou návazností na okolní krajinu a jistou korespondencí s architekturou domu. Před vznikem anglické krajinářské školy vládla zahradní tvorbě Francie a její dokonalost a symetrie ve všech ohledech. V Anglii vzali architekturu krajiny i zahrad za opačný konec a začali uplatňovat nedokonalost, asymetrii a otevřenost prostoru.

A to byl začátek konce. Angličané upustili od oplocení, zahrada najednou neměla hranic, rozprostírala se všude, volně přecházela do přírody a stejně přirozeně se vracela. Pokud již bylo oplocení pozemku nějakým způsobem řešeno, tak dřevěnými latěmi či kamennou zídkou, jež nebránily výhledům do krajiny a zpět. Další možností byl tzv. Ha-Ha příkop – ze strany od zahrady strmý a na té opačné zase pozvolný, to, aby se zatoulaná zvěř mohla pohodlně vrátit tam odkud přišla.

Pod pojmem anglická zahrada si pravděpodobně každý vybaví anglický trávník, sytě zelený a hustý pažit, kterému hraje do karet anglické klima. Stejně tak jsou příznačné i trvalkové záhony, z dálky budící dojem barevného malířského plátna. Jejich uskupení na ploše není nahodilé, jednotlivé trvalky na sebe navazují kvetením, povolena je i jejich kombinace s keři či letničkami.

Navíc celé záhony jsou tvořeny pro pohled z určité strany. Jestliže jsou situovány u stěny, tak právě od ní se rostliny výškově stupňují – od nejvyšších po nejnižší. Naopak, pokud je záhon umístěn v ploše, pak je vyvýšen jeho střed. Sortiment rostlin je rozmanitý a některými druhy blízký našemu venkovu. Často jsou uplatňovány divizny či slunečnice, také růže, levandule, azalky nebo vřesy.

Dalším typickým prvkem jsou tvarované živé stěny, ploty i plůtky. Ty nejmenší, zpravidla ze zimostrázu, slouží hlavně k ohraničení zeleninových záhonů, které jsou zde brány také jako okrasné. Živé ploty či stěny jsou zase nejčastěji vysázeny z tisu červeného. Místo najdou i popínavky, které snadno živý plot u zídky či plotu nahradí.

Klikaté, nerovné, nedokonalé kamenné nebo cihlové dlažby, také různé kamenné stavby a stavbičky, skalky, jezírka či rybníčky a rustikální a zubem času patinované dřevěné lavičky, to vše v sobě skrývají anglické zahrady. Jsou romantické, venkovské, přináší klidnou atmosféru, skrývají v sobě intimní zákoutí a nebojí se nezvyklých kombinací ani povýšit zeleninu a ovocné stromy na okrasné.

Fotogalerie:

Komentáře

You must be logged in to post a comment Login