Inspirace

Styl má jméno: Francesco Catalano

Od   | 

„O interiérový design jsem se začal zajímat při sledování filmů. Brzy jsem si uvědomil, že jsem posuzoval osoby podle toho, jak bydlely, ještě před sledováním příběhu samotného,“ vypráví designér a umělecký ředitel Francesco Catalano.

A tím jeho vzpomínání nekončí. Na světovou výstavu nábytku Salone del Mobile se dostal už ve 12 letech a to poněkud netradičním způsobem. „Poprosil jsem rodiče, aby mě vzali na výstavu Salone del Mobile, ale ti tam se mnou bohužel nemohli jet, a tak jsem utekl z domova. Dojel jsem do Milána vlakem a na výstavu jsem se dostal na vstupenku návštěvníka, který už odcházel – zahodil ji do koše u východu. A od té doby už jsem nikdy nepřestal vnímat svět jako místo, které je třeba zařídit,“ přiznává u šálku kávy, kdy jsem měla možnost ho ještě trochu vyzpovídat.

Netradiční dekorace v realizaci Salotto Boschi.

Netradiční dekorace v realizaci Salotto Boschi.

Miluji sociální sítě. I kdyby to mělo být jen proto, že když víc jak tři lidé z našeho oboru označí nějakou stránku, že se jim líbí, znamená to, že se děje něco zajímavého. Takhle jsem objevila tvoji stránku Gorgonia.

Jsem přesvědčený, že aby člověk mohl růst a učit se stále něco nového, je třeba vydávat se neustále do nových světů a čerpat z nich nové podněty. Gorgonia, moje studio interiérového designu a komunikace, mi tak umožňuje testovat vlastní kreativitu v nových oblastech, rozdílných od těch, kterým se věnuji při práci pro Novoceram. Pro Gorgonii jsem vyvinul velmi osobní způsob práce, který vzešel z vědomí, že každý interiér musí vypovídat o nějakém přesvědčení, někdy zcela jasném, ale mnohem častěji pouze v podvědomí každého jednoho klienta. Proto začínám každý projekt pro Gorgonii tím, že se nejprve seznámím s životním stylem, plány a cílem člověka, který bude v tomto interiéru žít, nebo s hodnotami a plány firmy, která moje nápady použije ke zlepšení nebo zefektivnění své vlastní práce. Je to přístup, který aplikuji jak pro interiéry firemní nebo komerční, tak pro ty privátní, protože jsem si jistý, že pro každého je vlastní dům nebo byt takovým komplicem, který ho doprovází životem a plně vnímá a respektuje jeho duši. Proto se moje práce v Gorgonii neomezuje pouze na architekturu, ale na celý životní styl mého klienta a všechny své dosavadní zkušenosti se snažím vložit do vytvoření takového interiéru, který by klientovi přinášel lepší kvalitu života. Takový skutečný „stroj na bydlení“, jak říkal Le Corbusier.

Elixir Novoceram

Elixir Novoceram

Sleduji tvoje webové stránky a musím poznamenat, že když dva dělají totéž, není to vždycky totéž. A přitom si nemyslím, že by to byla pouze otázka peněz. Věc, která mi u nás asi schází nejvíc, je vtip, lehkost… Kde vzniká ten propastný rozdíl?

Rozdíl, podle mne, vzniká přístupem – musíš dát nejdřív projektu význam a pak se teprve zaobírat estetickou stránkou věci. Na školeních marketingu, kterými jsem prošel, mě naučili, že každý nápad musí být konfrontován s cílem, a myslím, že pravá hodnota interiérového designu není ve schopnosti sladit nábytek, světla, materiály, barvy a bytové doplňky, ale že se měří především z hlediska kvality života toho, kdo pak bude daný prostor obývat nebo v něm pracovat. Krása je tak relativní koncept, že osobovat si právo rozhodnout za někoho jiného, aniž bych před tím investoval čas a přemýšlení a sdílel společnou vizi, považuji za akt presumpce a  – dle mého názoru – promarněnou příležitost pro obě strany pro vytvoření lepšího a nadčasového projektu. Proto věnuji tolik času pochopení potřeb mých klientů, než začnu se samotným projektováním. Je to fundamentální fáze, která pokaždé přijde spontánně, s každým zákazníkem dlouho mluvím, vracím se do domů, kde bydlel v minulosti, a dokonce – ale proč ne – s nimi klidně strávím víkend, což mi pomáhá pochopit pocity a zjišťovat, co upřednostňují. A až když jsem si jistý, že jsem opravdu pochopil mého klienta a jeho vizi (o jejíž přesné podobě neměl často na začátku představu ani on sám), vdechnu projektu život.

Museo della Salumeria

Museo della Salumeria

Sníš o nějakém projektu, který bys chtěl realizovat?

Musím říct, že až doposud jsem měl vždy štěstí a zároveň jsem se vždy na projekty, které mi osud přinesl, vrhnul s velkým nadšením. Každý můj projekt vznikl vlastně náhodou, z nečekaného setkání, z výměny názorů…ale pak se obrátil přesně tím směrem, kterým jsem v tu danou chvíli zrovna chtěl jít. Před mnoha lety jsem byl okouzlen prací architekta jménem Vinicio Vecchi, který v 60. a 70. letech minulého století vytvořil vzácně vizionářskou architekturu, a nyní pracuji na projektu rekonstrukce obrovské vily, kterou projektoval. Nebo jsem se před dvěma lety začal zajímat o firemní muzea, novou věc, alespoň v Itálii, a po několika měsících mne kontaktovala jedna firma z Modeny s velmi dlouhou historií, abych jim takové muzeum vytvořil. Dostal jsem za úkol vypracovat projekt v celé šíři, tedy nejen vytvoření samotného interiéru, ale i celkovou koncepci muzea. Jak se svůj soukromý život snažím často pevně řídit, tomu profesionálnímu nechávám prostor, aby mi on sám ukázal, kudy jít, a doposud to fungovalo dobře.

Tvůj první Temporary Store jsi vytvořil v Paříži před pěti lety a vím, že jsi tomuto fenoménu naprosto propadl. Až natolik, že jsi všechny své zkušenosti sepsal a vydal knižně. Jaké jsou základní body tohoto marketingového nástroje? 

Temporary Shop je prchavý, je to obchod, je to projekt, kde se už od začátku počítá s faktem, že bude otevřený jen několik dní, maximálně týdnů, aby pak zmizel úplně nebo se transformoval do zcela nové podoby. Nejedná se o obchod v pravém slova smyslu, velmi často se v něm vlastně nic neprodává, ale je to komplexní marketingový nástroj, díky kterému se má vytvořit nebo upevnit mnohem intimnější vztah mezi kupujícím a produktem nebo značkou. Máš pravdu, tento nový nekonvenční nástroj marketingu jsem si okamžitě zamiloval, fascinuje mě jeho podstata, která umožňuje dát mu potenciál distribuce, i když ve skutečnosti je jeho hlavním cílem komunikace, a líbí se mi jeho schopnost transformovat se a sledovat spotřebitele v době, když už tradiční formáty a postupy nestačí.

Slyšel jsi o projektech Temporary Store v postkomunistických zemích?

Temporary Store je fenomén ještě poměrně mladý, probíhá v hlavních evropských městech a ještě před tím v USA, a jsou to ve světě marketingu často oni, kdo často přicházejí s novými trendy. Až doposud byla Itálie zemí s obrovskou koncentrací Temporary Shopů, zřejmě díky našemu vrozenému zájmu o novinky… ale poslední dobou se začínají objevovat první vlaštovky i v postkomunistických zemích. Napadají mne dva různé příklady, oba z Moskvy. O jednom z nich, Nike 1960, píšu i ve své knize: na oslavu olympiády v Pekingu otevřela společnost Nike současně 8 Temporary Shopů v různých evropských městech, kde se už v minulosti olympiáda konala. Druhý Temporary Shop pak v Moskvě otevřela společnost Chanel v prostorách slavného moskevského značkového obchodního domu Podium, kde chtěli znovu evokovat slávu a nádheru moskevského impéria, jimiž se Karl Lagerfeld inspiroval při vytváření kolekce Métier d´Art.

Před pár lety jsi navštívil Prahu. Na tvém blogu jsem se dočetla, že jsi tuto návštěvu zařadil do svého žebříčku deseti nejhezčích zážitků roku. Co tě první napadne, když slyšíš Praha?

Všichni přátelé, kteří mě znají, mi pořád říkali, že až jednou do Prahy pojedu, zamiluji se do tohoto města, a měli pravdu. Na svém blogu Francesco Catalano jsem psal o tom, jak mne zasáhla návštěva Kafkova muzea, jeho schopnost evokovat onu dusivou atmosféru jeho románů. Ale co mne zasáhlo nejvíc, je atmosféra města. Trochu pohádková a přitom je město perfektně opečovávané v každém detailu, od čistých ulic po opravené fasády. A to je ten důvod, proč jsem úmyslně neviděl všechno. Chci mít totiž důvod, proč se sem brzy vrátit. 

Francesco Catalano

Francesco Catalano

Narodil se: 19. ledna 1971

Vzdělání: podniková ekonomie na Univerzitě v Modeně; vše o interiérovém designu jsem se naučil a prostudoval si sám (a jsem na to hrdý!).

Zaměstnání: v roce 1998 jsem začal pracovat ve společnosti Ceramiche Atlas Concorde jako projektový manažer, od roku 2004 jsem ředitelem marketingu a komunikace v Novoceramu. Interiérovým designem se zaobírám už od vysoké školy, svůj první projekt jsem realizoval v 21 letech… a od té doby jsem nikdy nepřestal. Moje projekty získaly dvakrát návrh na cenu Compasso d´oro, čtyřikrát Label dell´Observeur du Design a vloni velmi prestižní Etoile udělovanou ve Francii.

 

Fotogalerie:

Text: Jana Christian, Foto: Archiv

Související články:

Nemám ráda klasické rámy

Lukáš Rais: Moje objekty definují prostor

Hana Kroa: Vím, co udělají látky s interiérem.

Komentáře

ZANECHTE ODPOVĚĎ

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *