Inspirace

Pohádkový pomeranč aneb cherchez la femme

Od   | 

Za vším hledej ženu. Tohle rčení známe všichni a vězte, že i za nápadem potetovat pomeranče a následně je vydražit, stojí žena. Vlastně Žena. Bohyně.  Alma mater. Anežka Poláčková má tři děti (Andulka 10, Cyril 7 a Meda 4), dva psy, dvě kočky a jednoho manžela. Manželem není nikdo jiný než Lukáš Poláček, se kterým jsem dělala rozhovor vloni, a který jakožto tatér minimálně dvakrát ročně hostuje na několik týdnů v Singapuru. Udržet v chodu tenhle cirkus na kolečkách musí být jedním slovem… náročné.

Když jsem tě požádala o rozhovor, byla jsi hrozně překvapená. Já jsem překvapená, že to ještě nikoho nenapadlo, a jsem moc ráda, že jsi mi nedala košem. Jak se máš?

Mám se jako obvykle. S podzimem jsou tu choroby, takže se děti střídají doma a nenavštěvují vzdělávací instituce. Všechny moje plány mimo rodinu tedy padají a já z toho padám na hubu. Už jen tenhle rozhovor nám trvalo uskutečnit zhruba dva měsíce, však víš.

Loňské dražbě vévodil coby licitátor váš syn Cyril. Nejstarší dcera už tetuje. Chystáte se letos zapojit nějakým způsobem i nejmladší z rodu Poláčků?

Tak jako vloni děti potetují pomeranče a ty budou zlatým hřebem dražby. Děti dětem. Andulka a Cyril určitě, to už jsou mazáci (zejména Andulka), jestli dám do ruky strojek Medušce jestě nevím.

Tři krásné děti byly pro Anežku s Lukášem podnětem k tomu, aby Pohádkový pomeranč vznikl.

Tři krásné děti byly pro Anežku s Lukášem podnětem k tomu, aby Pohádkový pomeranč vznikl.

Tetuješ. Krásně kreslíš. Co ještě umíš?

Netetuji a ani nekreslím.  Víš, já si totiž moc nevěřím, i když už mi Lukáš několik let vtlouká do hlavy, že jsem pako. To máš tak. Deset let s dětmi doma, staráš se, myješ zadky, vychováváš, nespíš, uklízíš a furt dokola. Ono to člověka trochu poznamená i co se sebedůvěry týče.  Když už jsme i poslední kus vyslali do školky, řekla jsem si: ,, Jo a teď to přijde! Teď budu mít čas na sebe, oklepat se a vydolovat ze sebe někoho, koho už vlastně ani neznám.“ Jenže nepřišlo nic. Občas jedno z dětí nemocné, nástup Cyrila do školy mi dává dost zabrat, protože to je sígr, a doma ty bordely, prádla a jídla taky nepočkají. Rok jsem byla v depresi, plakala jsem, že jsem k ničemu. Až ve chvíli, kdy jsem se smířila s tím, že to tak prostě je, ještě to chce čas a přestala jsem tlačit na pilu, nemyslela usilovně na práci, tak to povolilo. Začala jsem se cítit lépe. Mám taky  štěstí, že mám  chlapa, kterej to zvládne a uživí i takovej cirkus. Nikdy mě nehnal do práce, nevyčítal nic, naopak se snaží, abych se cítila dobře. Moc dobře už za ty roky taky ví, že když nejsem ok, nedá se doma vydržet a všechno padá.

Ale abych ti odpověděla na otázku.

Snažím se chodit do kurzu kreslení a oprášit si základy, občas potetuju kamarádky. Baví mě fotit. Chystáme se koupit do studia už několik let laser na odstranění tetování a budu to provádět já. Čekají mne tedy školení a zkoušky ohledně toho.  Jak to všechno ale  bude, nechávám plynout, děti jsou na prvním místě. Smířila jsem se s tím, že toho umím dost, ale všechno průměrně. Asi proto, že musím dělat milion věcí najednou.  Kdybys viděla, kolikrát jsem musela teď od toho, co píšu, vstát a kolik úkonů udělat, asi by ses zasmála.

K rozjezdu charitativní akce Pohádkový pomeranč nebyla potřeba kola, ale nápad a pak čas, energie a vůle chtít.

K rozjezdu charitativní akce Pohádkový pomeranč nebyla potřeba kola, ale nápad a pak čas, energie a vůle chtít.

Potetuješ i Ty letos nějaký pomeranč?

No vidíš, asi bych měla, když už se mi v šuplíku povaluje cheyenne :))

Pokaždé, když slyším matku zdravého jedináčka se zástupem babiček a chův plně k dispozici, jak je unavená, vyčerpaná atd., vzpomenu si na Tebe. Vzpomenu si třeba na loňský první sníh, kdy byly všechny vaše děti nemocné, a tak, aby o něj nepřišly, došli jste nabrat sníh do kbelíku a vysypali jste jim ho na podlahu uprostřed kuchyně. Jsou právě vaše neotřelé nápady tím receptem, jak  udržet rodinu šťastnou?

Víš, ona i ta máma, co má jedno a hlídání k tomu, má nárok být unavená a vyčerpaná. Ona prostě je! Já byla taky s jedním. Babičky fungují, hlídají. Teď jsem dokonce po těch letech, když už jsou děti větší, zavedla pravidelný hlídání, a je to super. Taky mi jednou za čas chodí pomáhat paní s úklidem – a stejně tu je neustále čurbes. No jo, sníh v kuchyni. Tuhle jsme jeli autem a malá Meda o tom začala mluvit: ,,Cylile, pamatuješ jak nám máma pšinesla sníh domu? To bylo supel, viď? ” No a to jsou ty chvíle, kdy se na sebe s Lukášem kouknem, jsme dojatý až na půdu a řeknem si v duchu: Jo, to je ono, kvůli tomu to všechno děláme. Takže asi máš pravdu, čím větší hovadiny, tím víc to dělá děti šťastný a nás ještě šťastnější.

Když byly v zimě děti nemocné, přinesli jim máma s tátou domů sníh.

Když byly v zimě děti nemocné, přinesli jim máma s tátou domů sníh.

Záměrně jsem v předchozí otázce uvedla „zdravého jedináčka“. Výtěžek letošního Pohádkového Pomeranče opět poputuje na pomoc dětem nemocným, dětem, kterým byla diagnostikována mukopolysacharidosa. Já jsem po nastudování tématu na internetu nemluvila týden. Neumím si představit, jak silné to musí být téma pro tebe jako mámu.

To, co zažívají rodiče dětí s mukopolysacharidosou, je neuvěřitelná zkouška. Když jsem trochu nevyspalá a remcám, vzpomenu si na jejich spánkovou poruchu, kdy se rodiče střídají u dítěte, co běhá po bytě sem a tam, a  oči zavře  sotva na 2 hodiny. A to je to nejmenší, co ta nemoc obnáší.  Ten tlak, stres, únava a do toho to obrovský množství lásky, který chceš dát dítěti, o kterém víš, že s tebou bude jen pár let, je šílenej koktejl.

Týden jsem v tom ležela a vůbec to se mnou nedělalo hezký věci.  Říkala jsem si, proč je ten svět tak nespravedlivý? Přišla jsem na to, že tyhle odporný choroby jsou tu z jedinýho důvodu. Aby nám ukázaly, jak malicherný problémy řešíme. Že je jedno, že je Cyril trochu pošuk, a nikdy asi nebude premiant, že je fuk, že třeba kamarádky chlapeček nemá od narození pár prstíků. Důležitý je, že jsou naše, máme je rádi a ony to vědí. 

Anežka Poláčková je žena, která stojí za vznikem Pohádkového pomeranče.

Anežka Poláčková je žena, která stojí za vznikem Pohádkového pomeranče.

To si říkám každý ročník Pohádkového pomeranče – jaké máme štěstí, že nás nic z toho nepotkalo. Ale abychom rozhovor skončily s trochou optimismu – letošní večer Pohádkového pomeranče se koná už 3.12., myslíš, že letos tedy Lukáš stihne nakoupit všechny vánoční dárky včas?

Co je to za otázku? Opravdu si myslíš, že Lukáš nakupuje Vánoční dárky? Ten je překvapenej stejně jako děti, co pod tím stromečkem všichni najdou.

Co bys letošnímu ročníku popřála? (Já si samozřejmě přeji, aby opět dražil Cyril!)

Našemu Pomeranči přeji, aby pokračoval každým rokem. Čím jsme starší, tím jsme unavenější, a dá to zabrat. Díky Bohu je kolem nás spousta skvělých lidí, který pomáhají, a tak to jede dál. Cyrilovi to vyřídím a uvidíme, jakou šou zase předvede.

PS: A to pozvání na snídani se sklenkou šampaňského, kde jsme spolu původně měly rozhovor psát, stále platí!

Slavnostní večer, na kterém bude před výtěžek z charitativní akce Pohádkový pomeranč proběhne letos 3. prosince od 19 hodin v Rock Café na Národní třídě v Praze.

Slavnostní večer, na kterém bude před výtěžek z charitativní akce Pohádkový pomeranč proběhne letos 3. prosince od 19 hodin v Rock Café na Národní třídě v Praze.

TEXT/JANA KRISTENOVÁ, FOTO/ARCHIV ANEŽKY POLÁČKOVÉ

Související článek:

Lukáš Poláček a jeho Pohádkový pomeranč

Komentáře

ZANECHTE ODPOVĚĎ

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *