Něžný výsek JK

Petr Tschakert a Institut Bytového Designu

Od   | 

„Život je jako bonboniéra,“ říkávala matka Forresta Gumpa, „nikdy nevíš, co ochutnáš“. Každý v sobě kousek Forresta nosíme, o tom jsem přesvědčená, a je jen na nás, zda mu nějaký ten bonbón ochutnat dovolíme. Petr Tschakert je v mé životní bonboniéře rozhodně jedním z nejlepších; hořká čokoláda s chilli. Chutě, které k sobě zdánlivě nepasují, ale výsledný efekt je ohromující.

Petr v mém případě nikdy nevzdal tři věci – vzdělat mě v oblasti výtvarného umění (je vystudovaný kunsthistorik), naučit mě jíst sushi a donutit mě zkusit psát. A musím konstatovat, že ve všech třech oblastech byl nakonec úspěšný. Jestli totiž něco umí, pak dostat z lidí i to, co v nich není. Ostatně šéfredaktorka Home In Cube Lenka Zahradníková i já jsme jeho elévkami. Nemyslím si, že je náhoda, že nakonec pro Lenku píšu. Na náhody já totiž nevěřím.

Mám stále v živé paměti tvůj poslední editorial v Moderním bytě, kde jsi byl dlouhá léta šéfredaktorem. I když jsem už měsíc věděla, co se chystáš oznámit, tekly mi slzy jak hrachy. Ani ve snu by mě ale tehdy nenapadlo, že s tebou jednoho dne napíšu rozhovor. Tebe ano?

Nenapadlo. Tehdy mě vlastně ze všeho nejvíc zaujal potok tvých slz. V první chvíli jsem si totiž neuvědomil, že většina žen automaticky brečí i v situacích, kdy muži hlasitě volají „Jdeme slavit!“ Vezmi si takovou promoci. Člověk kráčí aulou pražského Karolina naprosto vysmátý, že má za sebou hromadu zkoušek, aby pádil vstříc novým šancím…, a v zádech mu vzlyká armáda babiček, tetiček, sester, neteří a snach, které se tváří jako na členské schůzi Spolku přátel žehu. – Když jsem po dvanácti letech odcházel z pozice šéfredaktora Moderního bytu, zůstalo za mnou kromě velmi zajímavé a úspěšné životní etapy taky 628 milionů potištěných stránek papíru. Pokud jsi tedy vyloženě neoplakávala ty nutně padlé stromy, pak bylo zejména co slavit, protože mě čekala řada nových úkolů a šancí v Institutu bytového designu.

Pro mne to znamenalo konec jedné dlouhé éry. Nostalgie, spousta vzpomínek, vědomí, že už nic nebude jako dřív. A také závist – jak skvěle jsi to napsal! (smích) Institut bytového designu, tvůj současný projekt, začínal původně pořádáním kurzů. Já osobně miluji kurz „Jak nenaletět, když kupujete byt“  – jsem ráda, že někdo ťal do tématu tak ožehavého. Který z kurzů máš nejraději ty?

Mám nejraději “Pravidla moderního zařizování”. Je to jediný z našich kurzů, který se snaží obsáhnout celý byt. Není založen pouze na získání jakési sumy znalostí, ale zejména na předpokladu, že cesta k jakémukoliv úspěchu vede prostřednictvím správně položených otázek. Pokud si totiž člověk nepoloží otázku, nikdy nemůže získat správnou odpověď, i kdyby její nalezení bylo úplně snadné. Například mnoho lidí se kupodivu stále neptá, proč by dveře v novém bytě měly mít jinou než panelákovou výšku dva metry, což je stále velký nešvar mnoha developerských projektů. Dveře vysoké dva metry deset vypadají mnohem lépe, a přitom stojí stejně. To vůbec nemluvím o výšce dveří 230 cm, která dodá interiéru eleganci (takový byt se pak dokonce i lépe prodává). Místo, aby manželský pár investoval do vyšších dveří v decentní barvě, která téměř splývá s interiérem a vytváří neutrální základnu pro zařizovací předměty, koupí si „české dvoumetrovky“, ale dva týdny se ohnivě hádá, kterou výraznou a zaručeně s ničím nekombinovatelnou dýhu si dopřejí jako placený nadstandard. Díky absenci dobrých otázek a následně správných odpovědí se často v krutých bolestech zrodí nefalšované interiérové peklo.

 

Zimní budova Kanin, architekt Janez Martincic

Zimní budova Kanin, architekt Janez Martincic

Peklo, které pak rádi a ochotně nechávají nafotit, a které je leckdy bohužel i publikováno. Proto mě obzvláště těší, že Institut bytového designu otevřel další ročník soutěže Interiér roku. Chystáš nějakou zásadní novinku?

Všechny soutěžní interiéry musejí být navrženy profesionálem (architekt nebo interiérový designér), takže se nám do soutěže hlásí spíš zástupci „interiérového nebe“. Kvalita všech příspěvků zatím byla opravdu nesmírně vysoká. Omezit soutěž jen na profesionály má svůj smysl, protože pokud se běžní lidé mají inspirovat, musí vzhlížet k práci a talentu někoho zkušeného. Jen v takovém případě má vůbec smysl veřejnosti představovat jakýkoliv interiér. Oficiální oznámení dalšího ročníku nás čeká až na odpolední přednášce z cyklu Echo Living Fora v pražském Centru současného umění DOX. Novinky tedy ještě nemohu úplně prozrazovat. Zřejmě to však nebudou tak zásadní změny, jako když jsme vloni rozšířili soutěž i na Slovensko. Ukázalo se, že slovenské interiéry dokážou být velkou inspirací.

Vloni měl v rámci Living fora přednášku Luís Rebelo de Andrade, slavný portugalský architekt a autor „hadích domů“ (představil své mimořádné domy a hotely, které dokonale zapadly do portugalské krajiny a splynuly s okolním prostředím). Kdyby sis mohl vybrat kohokoliv na světě, aby přednášel, kdo by to byl?

Moje soukromé přání při výběru přednášejících na Living Foru bohužel není jediné kritérium. Každý ročník Living Fora má určené téma a pozvaní architekti by se k němu nějak měli vymezit, jinak by jejich přednáška v celé dramaturgii dne zcela postrádala smysl. Například letošní téma bylo Interiér pro zdravý život, a to včetně prostor pro relaxaci. Slovinský architekt Janez Martincic představil designové haciendy, které navrhl ve spolupráci se studenty Harwardu a pomocí vrtulníku je dopravil na nedostupné vrcholky Julských Alp. Ano, je to lehce šílené, ale publikum v DOXu bylo nadšené. Living Forum 10. 4. 2018 ponese téma Soukromí / Bezpečí / Intimita, takže i kdyby moje oblíbená architektka Zaha Hadid na jediný den vstala z mrtvých, neměla přehnané finanční nároky a zoufale chtěla vidět Prahu, musel bych se jí zeptat, jestli dokáže výběrem své tvorby hovořit k danému tématu. Pokud by řekla ne, měl bych smůlu.

Hadí dům, architekt Luis Rebelo de Andrade

Hadí dům, architekt Luis Rebelo de Andrade

Stále stejně přísný! To se mi na tobě vždycky líbilo. I kdyby přinesla fotografie svého bytu nejvýše postavená persona ve vesmíru, ale byt by neodpovídal tebou vysoce nastavenému standardu, stejně bys je neuveřejnil! Těším se na další ročník soutěže Interiér roku, na dalšího přednášejícího a do té doby se snad ještě potkáme třeba – na sushi!

Jo, a až budu prezident, což, jak víš, by se klidně mohlo stát, protože mně se může stát cokoliv, udělím ti státní vyznamenání. Za dlouhodobou (a neutuchající) edukaci obyvatelstva v oblasti bytového designu.

Mgr. Petr Tschakert

Mgr. Petr Tschakert

Vystudoval dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, a to specializaci na užitné umění a současný design. Celých 12 let působil jako šéfredaktor magazínu Moderní byt. Zároveň vedl magazíny Bydlení, Svět kuchyní a Svět koupelen. Natočil 300 dílů rozhlasového pořadu Impulsy pro lepší bydlení na české stanici Rádio Impuls a spolupracoval i na řadě televizních pořadů o bydlení (například Jak se staví sen). Od roku 2013 vede Institut bytového designu, který mimo jiné pořádá prestižní česko-slovenskou soutěž Interiér roku a kongres o architektuře, bytové kultuře a designu Living Forum, který se již tradičně koná na jaře v pražském Centru současného umění DOX.

Text: Jana Christian, Foto: Institut bytového designu a archiv

Komentáře

ZANECHTE ODPOVĚĎ

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *