Zahrada

Návrat k tradicím v podobě české venkovské zahrady

Od   | 

Český venkov a jeho tradice vzbuzují ve spoustě z nás vzpomínky na prázdniny u babičky. A jak už to v dnešní době bývá, často se rádi navracíme k dřívějším trendům. Výjimkou toho nejsou ani zahrady, jejichž estetické stránce sice v minulosti nebyla tolik věnována pozornost, a přesto byly plné harmonie a působily idylicky.  

Pro tradiční venkovské zahrady byla typická bujnost a přeplněnost květinami, také různorodost kompozice. Přednost měli rostliny užitkové, kterým připadla většinová část zahrady, jelikož představovaly zdroj obživy. Pěstovaly se především plodiny, které byly vhodné k dlouhodobějšímu uskladnění. Jen menší část pak patřila okrasný rostlinám a záhonům.

Dříve byly zahrady velmi podobné těm, které v dnešní době nazýváme zahradami přírodními. Chybět zde nemohly ovocné sady ani květnaté louky či sezonní výsadby. Více než samozřejmostí byly zmiňované větší užitkové plochy. Hojně se pěstovaly bylinky i okrasné rostliny, především pak trvalky, letničky a cibuloviny určené k využití v aranžmá pro různé příležitosti oslav a veselí.

Tento všední vzhled venkova se postupem času začal nahrazovat stylem městským, který pronikl i do zahradní tvorby. Lidé již nepotřebovali tolik užitkových ploch, a tak začali ovocné stromy nahrazovat stromy okrasnými, zejména těmi stálezelenými, například zeravy či cypřišky. Místo květnaté louky byl najednou intenzivně udržovaný trávník a záhony vystřídaly okrasné keře. Takovou podobu venkova známe ještě dnes.

V současnosti si začínáme uvědomovat hektičnost dnešní doby, a proto se navracíme i v zahradní tvorbě k tradicím. Moderní pojetí venkovské zahrady je místem určeným k načerpání energie, k odpočinku a navození pohodové atmosféry, čehož je kromě volby vhodného sortimentu a jeho uspořádání, docíleno také nenásilným propojením zahrady s krajinou v okolí, uplatněním výhledů a jistou korespondencí s architekturou domu.

 

Pravá venkovská zahrada by měla působit dynamicky, být proměnlivá a přirozená. I v současné době je část pozemku věnována užitkovým rostlinám, avšak již ne v takové míře. Velmi oblíbené je pěstování netradičních druhů ovoce, zeleniny i bylin. Důležitou součástí jsou i ovocné dřeviny, jako je třeba jabloň, slivoň, třešeň, višeň nebo i mišpule.

 

Intenzivně udržovaný trávník začíná opět nahrazovat květnatá louka, která je oblíbená zejména díky své nenáročnosti a ekologické funkci. K ohraničení zahrady se zpravidla využívají kvetoucí keře, jimž se ponechává volný růst. Často se uplatňují druhy jako je šeřík, zlatice, šípková růže nebo vajgélie. K prostorovému rozdělení slouží zase treláže porostlé plaménkem, růžemi a vistárií.

Pro záhony jsou typickými druhy například slunečnice, pomněnka, denivky, jiřiny či gladioly, také pivoňky, kopretiny, orlíček, vrbina, lupina a třapatka. Chybět by neměl ani aksamitník nebo měsíček, hledík a hvozdík, divizna nebo bylinky, hlavně máta, meduňka, šalvěj, mateřídouška a rozmarýn.

Cesty ze zámkové dlažby jsou nahrazovány těmi kamennými, cihlovými nebo jen štěrkem. Mulčuje se půdopokryvnými rostlinami nebo pouze kůrou. A nejlepšími dekoracemi jsou houpačky, lavičky, včelí úly, ptačí budky, plechové hrnečky a košíky.

Fotogalerie:

 

Komentáře

You must be logged in to post a comment Login