Zahrada

Nastává čas rozhodnout se, jakým způsobem budete množit ovocné dřeviny: Přinášíme přehledný souhrn metod množení

Od   | 

Je sice teprve únor, ale vegetační sezóna už nám začíná pomalu klepat na dveře. A tak nastal ten správný čas se rozhodnout, čemu se tento rok chcete na zahradě věnovat. Pokud rádi pěstujete ovoce a pyšníte se sbírkou několika ovocných dřevin, proč nezkusíte úrodu znásobit a vyzkoušet si rozmnožování? Vyberte si z následujících několika způsobů a vrhněte se na to. 

Generativní vs. vegetativní množení

Generativní množení ovocných dřevin znamená získání nové rostliny ze semene. To zní asi jednoduše, ale úplně nejde o vhodný způsob rozmnožování, i když může jít o zajímavý pokus. Získání nové ovocné dřeviny ze semene totiž není jen tak. Nejprve je potřeba si obstarat samotná semínka, která následně musí projít tzv. stratifikací (uchování semen ve vlhkém substrátu a chladném prostředí po dobu 60 až 100 dní dle druhu), kdy dojde k překonání dormance. Teprve poté je na jaře můžete vysadit na záhon. Možné je rovněž využít přirozené stratifikace, což znamená výsev semínek na záhon už během podzimu, tak aby přes zimní období byla v chladné půdě. Výsledkem generativního množení jsou však rostliny naprosto odlišné od mateřské, jelikož takové potomstvo má zpravidla vysokou genetickou variabilitu.

Generativní způsob pěstování ovocných dřevin je náročnější. Semena musí projít obdobím chladu. Zdroj: Pixabay

Vegetativní rozmnožování je na rozdíl od výše zmíněného množení mnohem spolehlivější, důležitější i oblíbenější. V zásadě jde o získání nové, též dceřiné, rostliny z části mateřské, tedy původní rostliny. Vegetativní množení rozdělujeme na přímé množení, kdy dochází k oddělení dceřiné rostliny od mateřské před, nebo naopak až po jejím zakořenění, a nepřímé množení, kdy dceřiná rostlina vzniká přenesením určité části původní rostliny na jinou rostlinu.

Nejčastější chyby při věšení záclon a závěsů

Přímé metody množení

K takovým metodám rozmnožování ovocných dřevin patří především dělení, hřížení, kopčení, rovněž množení odkopky a odnožemi, což jsou způsoby, kdy dochází k oddělení dceřiné rostliny od mateřské až po jejím zakořenění. 

Dělení je snad ta nejstarší, nejjednodušší a zároveň nejlevnější metoda, která je vhodná například pro další množení ostružiníku, maliníku, rybízu či angreštu. V zásadě jde pouze o odtrhnutí, nebo odstřihnutí zakořeněných výhonů s následným rozsazením. Na oddělené části poté ponecháváme pouze mladé výhony, starší odstraňujeme. Z jednoho keře lze tímto způsobem získat 2 až 4 nové rostliny.

Hřížením můžeme rovněž množit jak ostružiník, tak i maliník, rybíz a angrešt. Tato metoda spočívá pouze ve výběru vhodného, zpravidla jednoletého, výhonu původní rostliny, který na jaře ohneme, v ohybu narušíme jeho kůru a “potopíme” jej do cca 10 cm hluboké rýhy, kde ho přichytíme háčkem a zahrneme půdou. Takto výhon necháme až do podzimu – do jeho zakořenění. Následně můžeme novou rostlinu odrýt a přesadit.

Hřížení je skvělým způsobem množení například ostružiníku. Zdroj: Pixabay

Kopčení využijeme především u jádrovin, tedy v našich podmínkách hlavně u jabloní a hrušní, případně kdouloní. Jedná se o metodu podobnou dělení, která začíná výsadbou mladé mateřské rostliny o něco hlouběji než je běžné. Po rozvoji nadzemní části se rostlina alespoň dvakrát nakopčí (vytvoří se cca 35 cm vysoký “hrůbek”), díky čemuž nové přírůstky zakoření. Na podzim pak odhrneme hrůbky, nové letorosty oddělíme a vysadíme.

Pomocí odkopků můžeme dále množit slivoně (švestky), višně i ostružiníky či maliníky. Odkopkem rozumíme kořenový výmladek, tedy rostlinu vzniklou z adventivního pupene mateřské rostliny, kterou stačí na podzim pouze odrýt a zasadit.

Množení odnožemi se týká spíše jahodníků. Ty mají tendenci vytvářet dlouhé šlahouny, jež po kontaktu s půdou rychle zakoření. Pak už je stačí jen oddělit od mateřské rostliny a přesadit. Avšak je možné je klidně nechat i v porostu.

U přímého rozmnožování dochází k oddělení dceřiné rostliny od mateřské ještě před zakořeněním pouze v případě množení kořenovými, dřevitými či bylinnými řízky. Jedná se o způsoby vhodné většinou pro bobuloviny a hlavně podnože peckovin či jádrovin.

Jahodníky množíme hlavně odnožemi – šlahouny. Zdroj: Canstockphoto

Nepřímé metody množení

Tyto metody se také souhrnně nazývají štěpování a spadá sem především roubování a očkování. 

Roubování můžeme provádět jak u bobulovin, tak i peckovin a jádrovin, a to zpravidla na jaře. Jedná se o přenesení zdravého a dobře vyvinutého výhonu, který má alespoň dva pupeny, na podnož. V zásadě rozlišujeme hned několik způsobů roubování – kopulace, plátování a sedélkování, roubování za kůru, na kozí nožku či do rozštěpu, jejichž využití závisí zejména na tom, zda síla roubu a podnože je stejná či nikoliv. Zjednodušeně řečeno, při roubování jde o přiložení šikmo seříznutého roubu k seříznuté, nebo jinak upravené podnoži, upevnění obou částí k sobě pomocí pásky či lýka a případné zatření rány štěpařským voskem.

Na jaře roubujeme v tomto pořadí: angrešt a rybíz, třešně a višně, meruňky, švestky, jabloně a hrušně. Tady konkrétně ukazuje muž poslední fázi při roubování staré třešně – chrání strom voskem. Zdroj: Canstockphoto

Očkování je obdobné jako roubování, akorát s tím rozdílem, že místo celého výhonu vsadíme na podnož pouze očko. Většinou to vypadá tak, že se na podnoži vytvoří tzv. T-řez, pod odchlípnutou kůru se vsune očko a vše se pořádně sváže páskou či lýkem. Dobu očkování rozeznáváme podle toho, zda očkujeme na bdící očko (v dubnu) nebo spící (v červenci), což je v našich podmínkách vhodnější.

Fotogalerie:

Buďte za vodou a šetřete na vodě

 

 


Komentáře

You must be logged in to post a comment Login