Návštěvy bytů

Dřevostavba, do které nevede voda ani elektřina a přece si tu rozsvítí a umyjí se

Od   | 

Majitel této dřevostavby bydlel původně ve starém kamenném domě, blízko rušné silnice. A protože má rád klid a přírodu, dům prodal a postavil uprostřed louky nový, tentokrát dřevěný domek. Zvláštností je, že k němu nevedou žádné rozvody vody ani elektřiny. Dům je totiž zcela soběstačný.

O tom, že nový domov mladého páru bude nezávislý, nebylo plánováno od začátku. Rozhodnutí zaznělo až v momentě, kdy se majitel dozvěděl, že rozvody elektřiny jsou daleko a k připojení musí obstarat nejen všechna povolení, ale nechat je i připravit. Muž vzal fakt jako výzvu, které se zhostil se ctí a na úrovni.

Celá dřevostavba byla koncipována maximálně šetrně vůči přírodě. Základem je dřevo, izolace je z foukané celulozy a stěny jsou omítnuty místním jílem. Samotné řešení dispozice reflektuje současné trendy. Za vstupní chodbou se nachází vstup do koupelny a vstup do společenské místnosti. Odtud se vychází do horního patra, které je propojené, čímž bylo vytvořeno loftové bydlení. Nahoře jsou pomocí nábytku vytvořeny samostatné zóny – ložnice, pracovna a čtecí kout – nikde ale nejsou dveře, to proto, aby bylo možné prostor vytopit osvědčeným způsobem – kamny.

“Je docela fajn žít bez inkasa.”

Odkud přichází voda i elektřina?

Kamna jsou ozdobou společenského prostoru, vytápí celý prostor a také je na nich možné odpočívat. Na elektrické dvouplotýnce se vaří díky elektrické energii, která vzniká pomocí solárních panelů na střeše, a dále se ukládá do baterií, které jsou v předsíni a nezaberou ani jeden metr čtvereční. Získaná energie vystačí na běžnou spotřebu rodinného domku, tedy na uvaření, osvětlení a dokonce i na vyprání. Vodu majitelé berou z třicet metrů hlubokého vrtu a používají ji na vyprání, vaření a běžnou údržbu. Pro pitnou vodu jezdí do nedaleké studánky. Použitá voda, která vychází z domu, prochází přes kořenovou čističku a dále ji znovu majitelé využívají ke své potřebě.

“Je to hezký rituál jezdit jednou za čtrnáct dní pro pitnou vodu do studánky.”

Nábytek vybírali majitelé s ohledem na bývalé časy, nechybí původní kredenc a pár drobností – jako jsou židle, kuchyňské doplňky i  vodovodní baterie – toto vše společně s dalším dřevěným nábytkem navozuje nebývale silný pocit a sounáležitost s přírodou.

Koupelna si nezadá s moderními prvky

Velkou výzvou bylo zařízení koupelny, kde majitelé chtěli zachovat přírodní ráz, avšak museli se vypořádat s všudypřítomnou vodou a vzdušnou vlhkostí. Na stěny ve sprchovém koutě zvolili marocký štuk, který vodě odolá. Netradiční je v domě i toaleta, která je separační, a tak moč odchází společně s vodou a pevné části zůstávají v pilinách. Prý to funguje bezvadně, dokonce nevzniká ani zápach. 

Závěrem nám majitel ještě prozradil, že i když až takovou nezávislost neplánoval, dnes je tomu velmi rád. Bez inkasa se prý žije celkem fajn, a to i při vědomí, že technologie mají určitou životnost a bude je nutno časem vyměnit – ale kdo ví, co bude za dvacet let? 

Fotogalerie:

Komentáře

You must be logged in to post a comment Login