Zahradní altánek, pergoly a ostatní konstrukce

Oblouky, pergoly, treláže nebo altány dodávají zahradám na zajímavosti, vybízejí k zastavení či odpočinku. Popínavé rostliny, které vytvoří hustou zelenou zástěnu, jsou útočištěm pro drobné živočichy, vytváří úkryt pro ptáky. Vonící květy zase lákají hmyz.

Oblouk pergoly opticky rozděluje zahradu na dvě části. V malé zahrádce by měla být pergola co nejjednodušší a umístíme ji tak, aby nabídla po svém projití další zajímavý pohled. Tím zahradu opticky zvětšíme. Pergoly budujeme pevné, aby nejenom udržely váhu těžkých vzrostlých a bujných rostlin, ale aby odolaly i poryvům větru. Mezi mříží a stěnou musí být 4-5 cm velká mezera, rostliny se tak mohou kolem mříže pohodlně ovíjet a zajistí se tím lepší proudění vzduchu kolem zdi a listů rostlin. Dřevěné konstrukce mohou splývat svou přirozenou barvou s pozadím, anebo mohou mít různé barevné nátěry, které naopak vnesou do zahrady kontrast.Kryté pěšiny vytváří přírodní ochranu před slunečním úpalem, větrem i deštěm. Konstrukce by měla být 2,5-3 m široká i vysoká tak, aby se pod ní dalo pohodlně projít a nemuseli jste se vyhýbat rostlinám.

Krásné rostliny si zaslouží elegantní opěrnou konstrukci. Opora musí být pevná, dobře ukotvitelná a v případě dřeva i impregnovaná pod tlakem, aby byla trvanlivá. Nekvalitní opory se musí častěji vyměňovat, obvykle je pak nutné rostliny radikálně seříznout, čímž přicházíme o květonosné výhony.

Pevná kamenná konstrukce by byla vhodná i pro ovíjivé dřevité liány (vistárie). Spáry a dutiny starého kamenného oblouku by však nebyly vhodné pro rostliny jako je například břečťan. Příčepné kořínky jsou schopné proniknout do každé trhlinky a postupným růstem se mění na normální kořeny, které začnou vrůstat do opory, prodlužují se a sílí a mohly by tak narušit celou opěrnou konstrukci. Dobře zvolená popínavá opora by se s rostlinou měla dobře doplňovat a zesilovat estetické působení rostliny.

Volně stojící opěrné prvky by měly umět upoutat naši pozornost i v době, kdy rostliny ještě nekvetou. Popínavé rostliny dokážou na malém prostoru vykouzlit husté, neprostupné, avšak vzdušné zákoutí, které chrání před zvědavými pohledy, hlukem i prachem.

Zákoutí s posezením můžeme ozvláštnit  kombinací stálezelených popínavých rostlin (břečťan) s kvetoucími popínavkami (plaménky, ovíjnice, hrachor), které můžeme každý rok obměňovat.

Ve volné přírodě tvoří přirozenou oporu pro popínavé rostliny stromy, keře a skály. Ovinuté staré stromy jsou velmi efektní. Rychle rostoucí rostliny s dlouhými výhony (přísavník, popínavá hortenzie) vysazujeme pouze k velkým a silným stromům, neboť těžká rostlina by mohla malé stromky rozlomit, nebo natolik pokrýt, že by začaly stromy trpět nedostatkem světla. Mladé a menší stromky jsou vhodné pro pnutí plamenků (Clematis) či brslenu (Euonymus fortunei) a zimolezu (Lonicera henryi). Pro popínání stromů je nevhodná vistárie a zimokeř. Tyto rostliny jsou silně vzrůstné ovíjivé rostliny, které by postupným růstem a sílením svých výhonů podpůrnou rostlinu zaškrtily.

Velikost opory se řídí délkou výhonů a způsobem ovíjení popínavých rostlin. Pergoly a konstrukce ze dřeva či kovu pevně zakotvené v betonu jsou vhodné pro ovíjivé liány. Mříže jsou vhodné pro trvalé méně vzrůstné popínavky. Mřížky z bambusu, tenkých latěk či pletiva jsou vhodné pro jednoleté rostliny.