Zahrada

Modrofialová zahrada plná vůní

Od   | 

Seznámíme vás s několika aromatickými rostlinami keřovitého růstu s modrofialovými květy, které ozdobí a provoní snad každou zahradu. Vlastně většinu z nich dobře znáte, jednu z pohádky, druhou z písně paní Hegerové, třetí dobře znají vaši kočičí přátelé a čtvrtou? Budete znát za chvíli.

 Z čeledi hluchavkovitých nás svými květy potěší šalvěj (Salvia) a šanta (Nepeta). Obě tyto rostliny mají aromatické listy a obě najdeme ve směsi bylin průduškového čaje.

Rod šalvějí je velmi obsáhlý, určitě si vzpomenete třeba na odvar z babského ucha neboli šalvěje přeslenité (S. verticillata), který Saxana tolik potřebovala v pohádce. V léčitelství a kuchyni k ochucení různých druhů mas používáme šalvěj lékařskou (S. officinalis). Šalvěj dosahuje výšky 30-50 cm a upřednostňuje sušší, chudou a propustnou půdu. Nesnáší přemokření. V srpnu, po odkvětu, provedeme zpětný řez, kdy rostlinu zakrátíme na 10-15 cm, podpoříme tak kompaktní růst. Šalvěje mohou mít různě probarvené listy do bíla či fialova, stejně tak barva květů může být kromě modrofialové i růžová a bílá. Množí se samovýsevem a také na jaře bylinnými řízky.

Kočky na zahradě potěšíte šantou kočičí (N. cataria), která je neodolatelně láká svou vůní. Pokud nechcete mít poválené rostliny, pak si zvolte dekorativní šantu hroznovitou (N. racemosa), která kvete během celého léta. Šantě se daří jak na plně osluněném stanovišti, tak i v polostínu. Je velmi nenáročná a přizpůsobivější než levandule. Dosahuje různé výšky od 20 do 100 cm dle druhu (těch je přibližně 250). Šanty lze snadno množit buď výsevem, letním řízkováním, nebo dělením trsů na jaře.

Modrofialové polokeře

Mezi polokeře řadíme levanduli a perovskii. Obě rostliny mají rády slunce, teplé, chráněné a sušší stanoviště, naopak nemají rády přemokření.

Perovskie je přibližně 1 m vysoká rostlina s dlouhými latnatými květenstvími s drobnými kvítky. Přes zimu nadzemní části odumřou, proto ji na jaře před vyrašením silně sestřiháme na 3 očka. Keř během léta obroste a koncem léta bohatě kvete. Každoroční řez rostlinu zmlazuje a vede k delší životnosti rostliny. Rostlinu množíme polovyzrálými řízky.

 

Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) je nejčastěji pěstovaným druhem levandule. Dosahuje výšky 40-80 cm a kvete počátkem léta modrofialovými, růžovými nebo bílými kvítky. Jednotlivé odrůdy se mohou lišit stříbřitostí listů a intenzitou vůně. Množí se obvykle letním řízkováním, nebo semeny. Dalším druhem levandule, který je u nás zimovzdorný, je levandule prostřední (L. intermedia). Mívá delší květní stonky a bujný vzrůst. V předjaří keříky seřízneme pro udržení kompaktního růstu.

Pozor při koupi levandule francouzské (Lavandula stoechas), která má květenství připomínající motýlí křidélka. Můžeme se s ní setkat v barvě bílé, růžové a fialové. Tento druh levandule není u nás dobře mrazuvzdorný, proto ji doporučujeme pěstovat jako přenosnou rostlinu, měla by přezimovat na světlém místě s teplotou do 10 stupňů.


You must be logged in to post a comment Login